Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Vypořádání obchodních podílů v rámci SJM (BSM)

(Právní rádce 5/2005)

Otázka vypořádání obchodních podílů a akcií v rámci SJM (BSM) úzce souvisí s tím, zda lze ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku účinného do 1.8. 1998 považovat za výkon povolání i soustavnou činnost majitele (spolumajitele) obchodní společnosti za účelem dosa-žení zisku, pokud v ní tento vykonával funkci statutárního zástupce a výnosy z této činnosti měly obdobný charakter jako příjmy z podnikání fyzické osoby.

Výkonem povolání ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku ve znění do 1.8.1998 lze rozumět nejen podnikatelskou činnost podnikatele-fyzické osoby 1), nýbrž i soustavnou činnost podnikatele za účelem dosažení zisku, majitele či spolumajitele, obchodní společnosti prostřednictvím jeho majetkového vkladu s výkonem funkce statutárního zástupce.

Vklady do obchodních společností, s výjimkou bytových družstev, vykonaných do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., tj. do 1.8.1998, které byť zprostředkovaně sloužily k výkonu povolání-podnikaní, lze považovat zásadně za výlučné vlastnictví (majetek) manžela, vyvolávající povinnost vypořádat jen jmenovitou (pořizovací) výši těchto vkladů (co ze společného majetku bylo vynaloženo na výlučný majetek), a teprve vklady vykonané 1.8.1998 lze zásadně považovat za součást vypořádání SJM v jejich tržní hodnotě.

Za výkon povolání ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku ve znění do 1.8.1998, obdobně jako u podnikatelů-fyzických osob, lze považovat i výkon povolání fyzické osoby prostřednictvím vlastněné (spoluvlastněné) obchodní společnosti, splňující náležitosti uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 obch. zákoníku, pokud její majitel-fyzická osoba v ní zastával funkci statutárního zástupce (zpravidla soustavná, nepřetržitá a osobní činnost fyzické osoby), přičemž výnosy z podnikání sloužily takovéto fyzické osobě obdobně jako u podnikatele-fyzické osoby.

Do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., tj. 1.8.1998, nelze zásadně obchodní podíl v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev, zahrnovat do BSM (SJM), neboť zpravidla sloužil ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku k výkonu povolání fyzické osoby prostřednictvím vlastněné, případně spoluvlastněné, právnické osoby, pokud v ní tyto osoby současně zastávaly funkci statutárního zástupce.

Z důvodu, že podnikatel (ať již fyzická či právnická osoba), stejně jako zaměstnanec, může v podstatě kdykoli ukončit dobrovolně svoji činnost (např. ze zdravotních důvodů, nepřízných hospodářských výsledků, věku apod.), je pro určení hodnoty obchodního podílu, akcií, převedených za trvání manželství rozhodující okamžik účinnosti převodu obchodního podílu, akcií, na třetí osobu. Nelze se ztotožnit s právním názorem, že takový převod je neplatný pro nesouhlas druhého z manželů ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zákoníku, či dokonce pro rozpor se zákonem.

Podnikání manžela není vazalstvím omezeným na dobu manželství, do rozvodu, které u druhého z manželů a priori nezakládá majetková práva z obchodního podílu zcizeného za trvání manželství na jinou osobu, např. ze zdravotních důvodů, pro svěření nezl. dítěte do výlučné výchovy apod.; v takovém případě se druhý z manželů může domáhat toliko vypořádání cca 1 z dosažené ceny za převod obchodního podílu za trvání manželství a nikoli z ceny jiné, není-li pro obcházení zákona (např. § 150 obč. zákoníku) zjevně nízká.

Článek VIII bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 91/1998 Sb. ve spojení s novelizovaným ustanovením § 143 odst. 2 obč.zákoníku účinným od 1.8.1998 jednoznačně vylučuje, aby obchodní (majetkové) podíly, akcie, v obchodních společnostech nabyté do 1.8.1998 s účinností ke dni 1.8.1998 ex lege zakládaly účast druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev.

Zaniklo-li BSM do 1.8.1998, tj. do účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., lze zahrnout obchodní podíly, akcie, apod., do bezpodílového spoluvlastnictví, jen pokud tyto zprostředkovaně nesloužily výkonu povolání jednoho z manželů ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku ve znění do 1.8.1998.

Za nabytí obchodního podílu ve smyslu ustanovení § 143 obč. zákoníku je nutno považovat i nabytí dalšího obchodního podílu, např. z původních 10% základního jmění na zvýšených 30% základního jmění, přičemž je nutno vždy zjistit, kdy k takovémuto navýšení došlo, tj. do či po účinnosti zákona č. 91/1998 Sb.

Samotné navýšení základního jmění obchodní společností nelze považovat za důvod pro zahrnutí do SJM (BSM) s výjimkou vypořádání nominální částky vynaložené ze společného majetku na výlučný majetek druhého z manželů, který vlastní či spoluvlastní obchodní společnost, samozřejmě s výjimkou bytového družstva.

Jelikož ustanovení § 143 odst. 2 obč. zákoníku jednoznačně vylučuje účast druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou bytových družstev, nemá druhý z manželů ani jakákoli odvozená práva spojená s majetkovou účastí druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou právě práva na vypořádání pro případ zániku manželství a samozřejmě zařazení vyplacených odměn, podílů, výnosů, zisku do SJM (BSM).

Ustanovení § 143 odst. 2 obč. zákoníku, účinného od 1.8.1998, je výjimkou ze zákonného rozsahu společného jmění dle ustanovení § 143 odst. 1 obč. zákoníku, které mimo rámec SJM (BSM) ex lege vylučuje obchodní podíly včetně akcií z režimu SJM, ačkoli by tam jinak dle ustanovení § 143 odst. 1 náležely. Ustanovení § 143 odst. 2 obč. zákoníku je tak ve vztahu k § 143 odst.1 obč. zákoníku ustanovením zvláštním.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.4.2002 sp.zn. 22 Cdo 1717/2000 (in.:Soubor rozhodnutí NS ČR, C.H.BECK, svazek 16, C 1127): „Výkonem povolání je také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby….Výkonem povolání ve smyslu § 143 ObčZ je třeba rozumět také výkon povolání osobou samostatně výdělečně činnou (mimo závislou činnost k jiné osobě), tj. i (výkon) podnikání jen jednoho z manželů (fyzické osoby) ve smyslu § 2 odst. 1 ObchZ, podle kterého se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Není sporu o tom, že žalovaný v tomto smyslu podnikatelem byl, přičemž předmět řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, tj. obchodní jmění žalovaného jako podnikatele, tomuto podnikání jednoznačně sloužil; tvořil jeho základ. Závěr odvolacího soudu o tom, že předmět sporu sloužil výkonu povolání žalovaného, je tedy správný…“