Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Střídavá výchova a určení výživného a styku s nezletilým dítětem

Změna společensko-ekonomických podmínek se začíná výrazněji dotýkat i rodinných vztahů, jako je výchova nezletilých dětí a styk rodičů s nezletilým dítětem.

Otázka výchovy a styku rodiče s nezletilým dítětem je současně i otázkou filozofickou související s přirozeným (vrozeným) právem rodiče na výchově jeho potomka, jenž je od počátku druhu hluboce a trvale zakořeněné v lidské společnosti.

Nerovné a mnohdy nedůstojné právní postavení rodiče, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, vůči rodiči, který má dítě ve výchově, je hlavní příčinou častých a zbytečných konfliktů rodičů při výchově nezletilého dítěte a styku s ním.

V případě, kdy soudní praxe všeobecně a trvale nerespektuje jednoznačný a výslovný příkaz zákonodárce rozhodovat v soudních řízeních o určitém nároku (povinnosti), jde o neústavní zásah soudní moci do moci zákonodárné, který porušuje ústavní princip právního státu zakotvený v Ústavě.

Judikatura tzv. střídavé výchovy

Soudní praxe v poslední době připustila tzv. střídavou výchovu nezletilého dítěte obou rodičů s tím, že v dané problematice již rozhodovaly i odvolací soudy.

  1. Neuveřejněný rozsudek Městského soudu v Praze z listopadu 1996 o střídavé výchově nezletilého dítěte zní ve výroku takto: Nezl. … se svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů. Otec je oprávněn mít nezl. ve své výchově vždy prvé dva týdny v měsíci, a to počínaje první nedělí v měsíci od 18.00 hod do třetí neděle v měsíci do 18.00 hod.Matka je oprávněna mít nezl. ve své výchově od třetí neděle v měsíci od 18.00 hod. do první neděle následujícího měsíce do 18.00 hod.Otec nezl. je povinen jej převzít první neděli v měsíci v určenou dobu v místě bydliště matky a matka je povinna po uplynutí dvou týdnů nezl. převzít v místě bydliště otce ve stanovenou dobu.Oba rodiče jsou povinni nezl. předat do výchovy druhého rodiče v určenou dobu s jeho potřebnými osobními věcmi a na střídavou výchovu jej řádně připravit.Žádnému z rodičů se výživné na nezl. nevyměřuje.Pokud jde o právní odůvodnění výroku o střídavé výchově, městský soud uvádí, že gramatický výklad § 50 odst. 1 zákona o rodině nevylučuje, aby dítě (ve výjimečných případech) bylo svěřeno do střídavé výchovy obou rodičů, neboť toto ustanovení pouze praví, že soud rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy, nežijí-li rodiče spolu. Nelze tedy vyloučit možnost svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů.
  2. rozsudek obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. Nc 41/95, uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 9/1997, zní ve výroku takto:

Nezl. …., nar. …., se svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů.

Otec je oprávněn mít nezl. u sebe v každém lichém měsíci v roce, matka každý sudý měsíc v roce. Střídání se bude realizovat v den předchozí nejpozději do 20 hod.

Matka je povinna přispívat na výživu nezletilé částkou …. měsíčně vždy do pátého dne v tom měsíci, v němž jí není nezletilá svěřena do výchovy, k rukám otce, a to s účinností od právní moci rozsudku.

Otec je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou …. měsíčně vždy do pátého dne v tom měsíci, v němž mu není nezletilá svěřena do výchovy, k rukám matky, a to s účinností od právní moci rozsudku.

Dluh na výživném nevznikl.

Oba rodiče mají oprávnění v tom měsíci, kdy nezletilá není svěřena do jejich výchovy, stýkat se s dcerou o sudých víkendech v roce od pátku 17 hod. do neděle 20 hod.

Oběma rodičům se ukládá předat nezletilou do výchovy druhého rodiče v určenou dobu, s jejími potřebnými věcmi, a na střídavou výchovu nezletilou řádně připravit.

Pokud jde o právní odůvodnění, uvádí rozsudek mimo jiné, že rodinné vztahy je třeba posuzovat nejenom podle zákona o rodině, nutno zohlednit i Úmluvu o právech dítěte, která je rovněž součástí našeho právního řádu, a kde podle čl. 3 odst. 1 musí být zájem dítěte předním hlediskem při veškerých postupech týkajících se dětí, at již konaných veřejnými, nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Podle čl. 18 odst. 1 Úmluvy státy, které jsou smluvními stranami, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.

Společná výchova rodičů

Mám za to, že dosud platné znění zákona o rodině umožňuje toliko společnou výchovu obou rodičů s tím, že rozsudek (schválená dohoda) přesně vymezí rozsah osobní péče rodičů o nezletilé dítě s možností úpravy dalších práv a povinností včetně dočasného stanovení dohledu nad výchovou nezletilého dítěte.

Do doby novelizace zákona o rodině, která výslovně upraví institut společné, případně střídavé výchovy obou rodičů, je právním argumentem pro svěření nezletilého dítěte do výchovy obou rodičů skutečnost, že zákonodárce výslovně a jednoznačně nepředpokládá svěření do výchovy jen jednomu z rodičů, což by vylučovalo např. spojení slov „kterému rodiči bude dítě svěřeno,“ nebo „komu z rodičů bude dítě svěřeno”. Namísto toho zákonodárce použil obecnější výraz spojením „komu bude dítě svěřeno“, což extenzivním výkladem umožňuje společnou výchovu obou rodičů.

V případě, že zákonodárce určuje povinnost soudu rozhodnout o určitém nároku oprávněného a povinnosti povinného, nezakládá právo soudu přidávat do výroků rozsudku bližší označení plnění, které zákonodárce výslovně nepředpokládá nebo jejichž označení nelze jednoznačně vyložit ze znění platných právních předpisů. V opačném případě by soud měl možnost doplňovat, případně pozměňovat vůli samotného zákonodárce, čímž by fakticky zčásti, vykonával i zákonodárnou moc, která mu z Ústavy nenáleží.

Teprve v případě schválení novelizace zákona o rodině, která již výslovně umožní rozhodnout o společné, případně střídavé výchově obou rodičů, je takový postup soudu oprávněný. Do té doby je možný jen níže uvedený výrok svěření nezletilé do výchovy matky i otce s tím, že označení o tzv. společné či střídavé výchově obou rodičů patří jen do odůvodnění rozsudku.

Je skutečností, že žádný z právních předpisů právního řádu české republiky společnou (střídavou) výchovu dosud nepředpokládá, a to ani v oblasti zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení apod., což vyvolá řadu složitých právních vztahů mezi rodiči navzájem, případně mezi rodiči a nezletilými dětmi, které nejsou výslovně upraveny.

Ačkoli obecné soudy ve svých odůvodněních uvádí, že společná výchova obou rodičů je výjimečným opatřením, samotné rozsudky uvádí jen relativně běžná skutkové zjištění, jako je např. citový vztah rodičů k nezletilému dítěti a naopak.

Výjimečnými důvody pro rozhodnutí o společné výchově je třeba rozumět, vyjma nezbytného vztahu mezi rodiči a nezletilým dítětem a rodiči navzájem, zejména ochotu a schopnost rodiče zajistit zájem nezl. dítěte „nadstandardními“ sociálními i materiálními podmínkami tak, aby nezletilé dítě mělo zajištěno např. vhodné bydlení (blízkost dosavadního pobytu), návštěvu stejné školy, zachování vztahu k určitému prostředí a kamarádům apod.

Jak jsem již uvedl shora, rozsudky obecných soudů připouštějících střídavou výchovu neodpovídají přesnému znění zákona o rodině.

Podle § 26 odst. 1 a § 50 zákona o rodině soud upraví práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Výrok soudu o společné výchově nezletilého dítěte vyžaduje současnou úpravu o výlučném oprávnění péče o dítě v přesně vymezené době, jakož i další zásadní plnění ve prospěch nezletilého dítěte, jako je zachování bydliště dítěte, docházky do stejné školy, určitých důležitých zájmových kroužků apod.

Výrok o společné výchově rodičů k nezletilému dítěti podle dosud platného zákona o rodině může znít např. takto:

Nezl. ….., nar. ……. se (pro dobu po rozvodu manželství) svěřuje do výchovy otce ….. i matky …..

  1. Matka je povinna i oprávněna výlučně osobně pečovat o nezl. ……. vždy v ……
  2. Otec je oprávněn i povinen výlučně osobně pečovat o nezl. ……. vždy v …….

Petit rozsudku o výživě nezletilého dítěte

Dosavadní znění výroků obecných soudů o výživném na nezletilé dítě jsou v rozporu se zákonem o rodině pro jejich neúplnost, a tudíž i jejich částečnou nevykonatelnost vyživovací povinnosti rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy.

Podle § 26 odst. 1 a § 50 zákona o rodině soud upraví práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

V soudní praxi bezvýhradně panuje názor, že se konkrétní a opakující peněžní plnění určí jen tomu z rodičů, kterému dítě nebylo svěřeno do výchovy, nebo který neplní vyživovací povinnost dobrovolně, čili u druhého rodiče se vychází z toho, že svůj díl na plnění vyživovací povinnosti poskytuje dítěti přímo a bezprostředně, zpravidla in natura. 1)

Tento právní názor obecných soudů svou závažností a nepřesvědčivými argumenty přesahuje meze soudní moci při výkladu zákona a ve skutečnosti se jedná o neústavní zásah soudní moci do moci zákonodárné.

Výslovné a jednoznačné znění zákona o rodině vyžaduje, aby soud rozhodl o tom, jak každý z rodičů má přispívat na výživu dítěte, tj. jak mají otec i matka přispívat na výživu dítěte. Stejné znění právní úpravy vyživovací povinnosti rodičů obsahuje i poslanecký a vládní návrh zásadní novely zákona o rodině, která by měla vstoupit v účinnost dnem 1. 8. 1998.

Nutnost stanovení vyživovací povinnosti i rodiči, kterému bylo dítě svěřeno do výlučné výchovy, vyplývá zejména ze skutečnosti, že výživné je plněno rodiči ve prospěch třetí osoby (dítěte), tj. nejde o vzájemná plnění rodičů, přičemž pohledávka na výživné na nezletilé dítě je vůči jiným pohledávkám absolutně nezapočitatelná.

Obecné soudy nemohou výslovný a jednoznačný příkaz zákonodárce, aby bylo určeno výživné na nezletilé dítě každému z rodičů, porušovat tím, že výživné na nezletilé dítě určí jen jednomu z nich s odůvodněním, že druhý z rodičů poskytuje výživné bezprostředně a zpravidla in natura. Takovýto postup soudu v nesporném řízení je bez příslušné novelizace zákona o rodině nezákonný.

Úplný výrok o výživném na nezletilé dítě podle platného zákona o rodině má znít takto:

  1. V případě, kdy jsou oba z rodičů schopni přispívat na výživu dítěte v penězích:
  1. Otec je povinen přispívat na výživu nezl. … částkou …,KČ měsíčné; splatnou vždy předem vždy do každého …. dne v měsíci k rukám matky
  2. Matka (dítě ve výchově) je povinna přispívat na výživu nezl. dítěte osobní péčí a částkou …., KČ měsíčně splatnou vždy předem vždy do každého posledního kalendářního dne v měsíci.
  1. V případě, kdy jeden z rodičů není schopen přispívat na výživu dítěte v penězích:
  1. Otec je povinen přispívat na výživu nezl. … částkou ….,KČ měsíčně splatnou vždy předem vždy do každého ……dne v měsíci k rukám matky.
  2. Matka (dítě ve výchově) je povinna přispívat na výživu nezl. dítěte osobní péčí, případně tak, že výživné v penězích se neurčuje.

Nelze výjimečně vyloučit, že vedle osobní péče o nezletilé dítě soud určí i jiné naturální plnění, než je osobní péče o nezletilého, to však musí být zcela zásadní, hodnotné, trvalé a vždy v zájmu nezletilého dítěte.

Je v zájmu nezletilého dítěte, aby soudní praxe připustila určení části výživného i určitým zlomkem na placení zásadních, dlouhodobých, pravidelných a proměnných plateb ve prospěch nezletilého dítěte, jako jsou např. školné, pobyty v zahraničí při studiu.

Určení výživného na nezletilé dítě i rodiči, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, nevylučuje právo tohoto rodiče plnit na výživu dítěte i vyšší částkou, než jakou mu stanoví rozsudek (schválená dohoda).

Petit rozsudku o styku s nezletilým dítětem

Soudní úprava styku rodiče s nezletilým dítětem, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, zní pravidelně např. takto:

Otec je oprávněn se stýkat s nezl…….. vždy ….. …. v každém …… kalendářním týdnu v roce vždy od ….. do …..

Tato soudní praxe již neodpovídá znalosti. Navíc zatíženost některých rodičů (např. podnikatelů, manažerů), vede k tomu, že se mnohdy snaží využít, resp. zneužít tohoto znění rozsudků v neprospěch druhého z rodičů tím, že nechávají druhého rodiče s nezletilým dítětem marně vyčkávat mnoho hodin, zda a kdy druhý rodič nezletilé dítě převezme a zda je v přesně stanovenou dobu skutečně vrátí.

Znění zákona o rodině a Úmluvy o právech dítěte, jakož i přesnějšímu vymezení práv a povinností při styku rodiče s nezletilým dítětem, odpovídá toto znění výroku rozsudku:

Otec je oprávněn i povinen se stýkat s nezl. …. vždy v každém …… kalendářním týdnu v roce vždy od ….. do ……. nepřetržitě.

Dosavadní znění výroků rozsudků o styku s nezletilým dítětem zakládá jen oprávnění rodiče a nikoli již jeho povinnost styku s nezletilým dítětem, takže rodič se může části, případně celého svého oprávnění k určitému styku vzdávat, aniž může být za toto svoje jednání k újmě druhého rodiče a nezletilého dítěte sankciován.

Výchova nezletilého dítěte, která nedílně zahrnuje i osobní péči rodiče (styk) o nezletilé dítě, je nejen právem, ale současně i povinností obou rodičů. Z tohoto důvodu nelze výjimečně vyloučit i rozsudek ukládající rodiči, který tuto svoji povinnost dobrovolně neplní, aby soud, např. na přání nezletilého dítěte a na podnět opatrovníka nezletilého dítěte, vynesl rozsudek tohoto znění:

Otec je povinen se za účasti matky stýkat se s nezl. dítětem vždy každou ….. sobotu v roce vždy od ……. hod. do ….. hod. v místě trvalého pobytu nezletilého dítěte.

  1. Československé rodinné právo, Češka a kolektiv, Panorama, Praha 1985

JUDr. Luboš Chalupa