Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Soudní moc na přelomu tisíciletí

Nedávno jsme vstoupili do předposledního roku druhého tisíciletí moderních dějin lidstva. Tento fakt bude s blížícím se historickým Silvestrem roku 2000 důvodem stále častějších úvah o dalším směru společenského vývoje, ve kterém stále důležitější roli hraje právo. Proto mně dovolte několik následujících úvah.Je tomu již deset let, kdy na základě ujednání rozhodujících mezinárodních i vnitropolitických sil došlo k pokojné změně společenského zřízení na demokratický systém, jehož základem je právní řád respektující základní práva a svobody. Ukazuje se, že v moderním státě stále více narůstá reálný vliv soudní moci, která je relativně pružná a nezávislá, což však na druhé straně zvyšuje její společenskou odpovědnost.

Dříve nepoznanou skutečností je existence určitého nesouladu mezi mocí zákonodárnou a soudní, který lze dokumentovat nedostatečným respektováním právních důsledků některých nálezů Ústavního soudu České republiky, rušících určitá zákonná ustanovení.

Nečinností zákonodárce po uveřejnění nálezů Ústavního soudu ČR ve Sbírce zákonů, rušících podmínku trvalého pobytu a lhůt pro uplatnění restitučních nároků podle zákona č. 87/1991 Sb., vznikl reálný prostor pro opětovné uplatňování restitučních nároků týchž osob, ačkoli Ústavní soud ČR na tento budoucí nejasný právní stav ve svých odůvodněních zákonodárce opakovaně upozorňoval. Ústavní soud ČR na to takto nově vytvořený neuspokojivý právní stav začal „napravovat“ výkladem zákona, který přesahuje mezinárodně přijaté normy natolik, že lze očekávat úspěšnost žalob odmítnutých restituentů u mezinárodních institucí.

Každý nález Ústavního soudu ČR rušící zákonnou normu pro její rozpor s Ústavou musí být pro zákonodárce podnětem pro zkoumání, zda si tato skutečnost nevyžaduje novelizaci či novou právní úpravu.

Určitá krize soudní moci jako celku není zapříčiněna jen legislativními a personálními důvody případně enormním nárůstem kauz od roku 1990, hlavní příčinou je prohlubující se rozpor mezi neustále dynamičtějším rozvojem společnosti na straně jedné a relativně strnulou tradiční soudní strukturou a soudním procesem, který odpovídá době počátku století.

Nesporně je třeba podpořit návrh na sjednocení soudní soustavy do jednotné struktury obecných soudů, nikoli však pouze za účelem zjednodušení její správy, ale především za účelem důsledné specializace jednotlivých soudců v určité vybrané oblasti, a to již v řízení před okresními (obvodními) soudy.

Není rovněž důvodu, aby soudce ve sporném soudním řízení účastníků, kteří jsou všichni zastoupeni advokáty, nahrazoval jejich povinnost tvrdit, namítat a dokazovat vyčerpávajícími výslechy, které může přenechat plně na sporných stranách. Sám by si pak měl ponechat dohled nad průběhem jednání, zejména formulací a způsobem kladení otázek.

Je zkrátka nejvyšší čas, aby se soudní moc v rozumném rámci, daném mimo jiné i soudnictvím Evropských společenství, modernizovala a plnila tak lépe ústavní úlohu jednoho z rozhodujících pilířů demokratického státu.

JUDr. Luboš Chalupa, Praha