Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Převzetí zbytkového statku na základě zákona č. 142/1947 Sb. a intabulační princip i po 1. 1. 1951

Právní rádce 1/2010

Protože aktuální judikatura Nejvyššího soudu ČR1) – v souladu s vykonatelnými právními větami Ústavního soudu ČR – opětovně připustila naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva tzv. neoprávněných osob, které nemohly uplatnit své majetkové nároky na základě tzv. restitučních předpisů, i nekončících restitučních
řízení, není převzetí zbytkového statku na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy jen právně historickou zajímavostí.

Ještě po více než šedesáti letech je institut zbytkového statku ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb. – v rozporu s jeho jednoznačnou legální definicí – judikaturou i právní literaturou nesprávně vykládán; rovněž ustanovení na ochranu pozdějších nabyvatelů zbytkových statků, kteří zbytkový statek nenabyli zvýhodněným přídělem od čs. státu, bylo a je nesprávně vykládáno tak, že v podstatě konfiskuje zemědělský majetek, který pozemkové revizi nikdy nepodléhal.

LEGÁLNÍ DEFINICE
ZBYTKOVÉHO STATKU

Ustanovením § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb.2) je výslovně a jednoznačně stanovena zákonná definice zbytkového statku rozsahem „výměry přesahující 50 ha veškeré půdy“ [srov. „…(v dalším ´zbytkové statky´).“].
Stejně definuje zbytkový statek konstitutivní § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb.,3) na základě kterého čs. stát (státní organizace) odvozuje svoje vlastnictví tak, že: „ministerstvo zemědělství převezme zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)], jsou-li dány předpoklady dále uvedené.“
Z § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. i § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. jednoznačně vyplývá, že zbytkovým statkem se rozumí jen výměra přesahující 50 ha veškeré půdy s tím, že u výměry do 50 ha veškeré půdy se vůbec nejedná o zbytkový statek, a tudíž nemohl být ani teoreticky převzat do vlastnictví čs. státem; převzetí – ať již je nesprávně považováno za smlouvu o převodu vlastnictví nemovitostí či nikoli – výměry nepřesahující 50 ha veškeré půdy je od počátku ve zjevném rozporu s kogentními ustanoveními zákona č. 142/1947 Sb.
Při od počátku zjevně protiprávním převzetí ze zákona č. 142/1947 Sb. nedotknutelné výměry nepřesahující 50 ha veškeré půdy bez jakékoli náhrady nemohl být čs. stát nikdy v dobré víře ani se nemůže dovolávat nezákonnosti, kterou sám způsobil, a ze které je sám majetkově zvýhodňován.

ZÁKONNÉ ZVÝHODNĚNÍ
DALŠÍCH NABYVATELŮ
ZBYTKOVÉHO STATKU

V souladu s poslední větou § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. zakládá § 6 odst. 4 zákona č. 142/1947 Sb. se zákonnými výjimkami – nad zákonem nedotknutelnou výměru nepřesahující 50 ha veškeré půdy – vlastníkům zbytkových statků, kteří nejsou jejich původními nabyvateli či jejich dědici, právo na ponechání výměry dalších až 50 ha půdy ze zbytkového statku, tj. z výměry přesahující 50 ha veškeré půdy.
V případě, že zbytkový statek již nebyl ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, nešlo-li o zvlášť zákonem stanovené případy, měli vlastníci právo na ponechání dalších až 50 ha půdy „ze zbytkových statků“ ve smyslu § 6 odst. 4 zákona č. 142/1947 Sb.4) (zbytkovým statkem je jen výměra přesahující 50 ha veškeré půdy); § 6 odst. 4 zákona č. 142/1947 Sb. tak byli pozdější vlastníci zákonem dále zvýhodněni právem na ponechání dalších až 50 ha půdy – maximálně tedy až 100 ha veškeré půdy – nejednalo-li se o zákonem výslovně stanovenou výjimku, která se však nikdy nemohla dotknout výměry nepřesahující 50 ha veškeré půdy.
Ze soupisů pozemkového majetku podléhajícího revizi je prokazatelná výměra veškeré půdy, ze které lze legální definicí bez dalšího stanovit i výměru přesahující 50 ha veškeré půdy jako vyvlastňovaný zbytkový statek podléhající revizi první pozemkové reformy na základě zákona č. 142/1947 Sb., jakož i ze zákona nedotknutelný tzv. nezbytkový statek ve výměře nepřesahující 50 ha veškeré půdy.
Celým zbytkovým statkem ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb. jako vyvlastňovanou věcí je zákonnou definicí – vylučující jakýkoli jiný výklad správním orgánem či soudem – jen výměra přesahující 50 ha veškeré půdy a nikoli ze zákona nedotknutelné výměry nepřesahující 50 ha veškeré půdy jako tzv. nezbytkový statek.
Z důvodu, že zákonnou definicí zbytkového statku dle § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. i § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. jako výměry přesahující 50 ha veškeré půdy, je určení zbytkového statku výměrou nepřesahující 50 ha veškeré půdy kdykoli v minulosti i nyní naprosto extrémní, když výklad správního orgánu či soudu nemůže popírat zákonnou definici věci podléhající vyvlastnění (převzetí).

VÝPOVĚĎ HOSPODAŘENÍ
PŘEVZETÍ ZBYTKOVÉHO STATKU

Protože § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. pro převzetí zbytkového statku jako nabývacího titulu výslovně odkazuje na přiměřené použití zákona č. 329/1920 Sb., je hmotně právní podmínkou nabytí vlastnictví převzetím prokázání doručení výpovědi hospodaření ve smyslu § 12 zákona č. 329/1920 Sb., není-li prokázáno, že jí nebylo zapotřebí ve smyslu § 14 zákona č. 329/1920 Sb.
Výpověď hospodaření jako hmotně právní podmínka pro převzetí zbytkového statku musela splňovat zákonné podmínky stanovené v § 17 až § 20 zákona č. 329/1920 Sb., a to:
– Výpověď dává pozemkový úřad anebo příslušná obvodová úřadovna.
– Výpověď osobě hospodařící se doručuje okresním soudem, v jehož obvodu leží vypovězené nemovitosti. Jsou-li nemovitosti výpovědí postižené v obvodu několika okresních soudů, je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má osoba hospodařící své řádné bydliště, jinak okresní soud, v jehož obvodu je podstatná část nemovitostí (dvůr a pod.).
– Soud doručí ihned výpověď osobě hospodařící do vlastních rukou, a je-li tato rozdílná od vlastníka, také jemu, pak pozemkovému úřadu s označením dne doručení osobě hospodařící.
– Výpovědní lhůta běží ode dne doručení hospodařící osobě.
– Proti výpovědi přísluší osobě hospodařící do čtrnácti dnů ode dne doručení výpovědi stížnost k nadřízenému soudu z důvodů, že nebylo šetřeno ustanovení tohoto zákona. Soud rozhodne v řízení nesporném s konečnou platností.
– Stížnost se podává u soudu, který výpověď doručil.
Protože ve smyslu § 18 zákona č. 329/1920 Sb., ve znění pozdějších předpisů ex lege musela skutečnému převzetí pozemků předcházet výpověď hospodaření, je obsah takové výpovědi rozhodujícím důkazem o skutečném rozsahu zamýšleného převzetí majetku, bylo-li v souladu se zákonnou definicí zbytkového statku [§ 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb.].
Výpověď hospodaření k půdě nepřesahující 50 ha veškeré půdy jako ze zákona nedotknutelného tzv. nezbytkového statku i její převzetí jsou od počátku pro očividný rozpor se zákonem porušující jednoznačně zákonem stanovený institut vyvlastňované věci – zbytkový statek – od počátku absolutně neplatné s vyloučením nabytí vlastnictví čs. státem.
Podpis vlastníka zbytkového statku na předávacím protokolu při jeho předání není a ani teoreticky nemůže být smlouvou o převodu vlastnického práva, neboť jejím předmětem i vůlí vlastníka zbytkového statku, natož tzv. nezbytkového statku, nebylo-li výslovně uvedeno jinak, nebyl svobodný převod vlastnického práva, nýbrž jen vyklizení zemědělského majetku pod sankcí exekuce či trestního stíhání; opačný výklad nutno chápat jako nelegitimní ve vypjatém majetkovém zájmu čs. státu.

INTABULAČNÍ PRINCIP
ROVNĚŽ PO 1. 1. 1951?

Z důvodu, že převzetí zbytkového statku ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. ve spojení s § 29 zákona č. 329/1920 Sb.5) je zvláštním nabývacím titulem stanovícím samostatně všechny hmotně právní podmínky pro nabytí vlastnictví výslovně neupraveným občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb., nemá změna občanského zákoníku sama o sobě žádný vliv na nabytí vlastnictví zbytkového statku vkladem do pozemkové knihy, pokud byly ponechány v platnosti všechny předpisy o pozemkových knihách a předpisy prováděcí a související; teprve zrušením těchto předpisů zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí dnem 1. 4. 19646) již nebylo možno provést vklad vlastnického práva do pozemkové knihy na stát či nabyvatele ve smyslu § 29 zákona č. 329/1920 Sb.

Obecnými nabývacími vlastnickými tituly upravenými občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. jsou:
nabytí smlouvou
Ustanovení § 111 odst. 1 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.: Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou, není-li umluveno jinak anebo nevyplývá-li nic jiného ze zvláštních předpisů.
Ustanovení § 112 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.: Převod vlastnictví k věcem nemovitým, zapsaným v knize pozemkové nebo železniční, zapíše se do těchto knih.
nabytí ze zákona anebo výrokem úředním
Ustanovení § 114 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.: V případech, v kterých tak zákon stanoví, přechází vlastnictví přímo ze zákona anebo výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Jde-li o věc nemovitou, zapíše se také přechod vlastnictví v pozemkové nebo železniční knize, anebo se soudu uloží listina.
nabytí vydržením
Ustanovení § 115 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.: Vydržením lze nabýt vlastnické právo, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví.
nabytí jinými způsoby nabývacími:
– věci, které nikomu nenáležely dle § 119 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.,
– věcí ztracených nebo skrytých dle § 120 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.,
– přírůstkem dle § 124 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.,
– zpracováním dle § 125 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.

Stanovil-li zvláštní zákon (ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. ve spojení s ustanovením § 29 zákona č. 329/1920 Sb.) výslovně, že vlastnictví zbytkových statků (nemovitosti) nabývá čs.stát převzetím až dnem vkladu práva vlastnického do pozemkových knih, nemá pozdější změna občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. neupravující tento zvláštní způsob nabytí vlastnictví žádný vliv na povinnost intabulace jako hmotně právní podmínky nabytí vlastnictví, jinak by nebyly všechny předpisy o vedení pozemkové knihy a předpisy prováděcí a související zrušeny až účinností zákona č. 22/1964 Sb.

Stanoví-li zvláštní zákon výslovně, že vlastnictví nemovitosti se nabývá vkladem do pozemkové knihy, a tento způsob nabytí vlastnictví nebyl zvlášť upraven občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. – nestanovil-li ani jiný zákon výslovně jinak – byl i v době od 1. ledna 1951 do 1. dubna 1964 pro nabytí vlastnictví nezbytný vklad do pozemkové knihy; z tohoto důvodu nebyly předpisy o vedení pozemkové knihy a předpisy provádějící a související zrušeny občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb.

Nestanovil-li občanský zákoník č. 141/1950 Sb. výslovně určitý způsob nabytí vlastnictví, zůstaly nedotčeny jiné způsoby nabytí vlastnictví na základě výslovného ustanovení zvláštního zákona včetně intabulace do pozemkových knih.

Institut „nepoužití ustanovení zákona“

Ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů 7) a priory vylučuje tzv. neoprávněné osoby a jejich dědice – oproti čs.státním občanům majetkově vypořádaných tzv. restitučními předpisy –  z podání jakýchkoli námitek, opravných prostředků  a opatření v řízení o revizi pozemkové reformy.

Institut „nepoužití ustanovení zákona“ na dobu neurčitou kodifikovaný v ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů je právní anomálií, která je v rozporu s ústavním pořádkem i právní teorií.

Ústava, prováděcí zákony i právní teorie rozeznávají platnost a účinnost právní normy, když stav „nepoužití ustanovení zákona“ (formálně existující právní norma bez jakýchkoli právních účinků) na dobu neurčitou vylučující trvale majetková práva soukromých osob je porušením základních principů demokratického právního státu, zvláště jedná-li se o právní normu, na základě které má stát soukromým osobám vypořádat majetková práva, která byla výslovně vyloučena z restitucí.

Ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů s vyloučením jakýchkoli námitek a opravných prostředků proti opatřením o revizi pozemkové reformy, případně vyloučením jakékoli náhrady v neprospěch původního vlastníka jako tzv. neoprávněné osoby – vyvolává právní stav, který je v rozporu s Ústavou i mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána a je na místě jej zrušit.

_________________________________________________
Poznámky:
1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 2008 sp.zn. 28 Cdo 2201/2006-367 (in.:www.nsoud.cz).
2) Ustanovení § 1 odst.1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb.: Úprava pozemkového vlastnictví, provedená podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku (dále „zákon záborový“), a podle předpisů jej provádějících (první pozemková reforma), se podrobuje revizi, pokud jde o zemědělské a lesní podniky nebo jiné samostatné hospodářské jednotky, vytvořené ze zabraného pozemkového majetku jednak přídělem nebo směnou podle přídělového zákona nebo koupí půdy zabrané podle § 7 záborového zákona, jednak koupí půdy ze záboru vyloučené podle § 3, písm. a) nebo propuštěné podle § 11 záborového zákona, případě půdy ponechané podle § 20 přídělového zákona, přesahuje-li jejich výměra 50 ha veškeré půdy (v dalším „zbytkové statky“). Pokud podle dalších ustanovení bude vlastníkům zbytkových statků ponechána půda do výměry 50 ha, mají právo, aby jim byly ponechány zemědělské nebo lesní pozemky pokud možno podle jejich volby co do druhu. Do této výměry se nezapočítává pozemkový majetek, který nebyl získán z půdy původně zabrané nebo ze záboru propuštěné (ponechané).
3) Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb.: Ministerstvo zemědělství převezme zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)], jsou-li dány předpoklady dále uvedené. Převzetím přecházejí tyto nemovitosti do vlastnictví státu. Pro převzetí platí přiměřeně ustanovení náhradového zákona.
4) Ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 142/1947 Sb.: Ze zbytkových statků, které nejsou již ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, se ponechá vlastníkovi na jeho žádost půda ve výměře 50 ha, nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. a), č. 2 a nebyl-li nynější vlastník spoluvinen nebo účasten na některém z jednání uvedených v tomto ustanovení, nebo nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. b). O tomto vlastníkově nároku platí rovněž přiměřeně § 11, věty první záborového zákona.
5) Ustanovení § 29 zákona č. 329/1920 Sb.: Dnem vkladu práva vlastnického přecházejí držení, užitky a nebezpečí, jakož i veřejnoprávní povinnosti a převzatá břemena (§ 26,odst. 3.) stejně jako práva spojená s držením převzatých nemovitostí na stát nebo nabyvatele (§ 28). Od téhož dne počíná povinnost pozemkového úřadu úrokovat pohledávky vlastníka a věřitelů zapsané ať současně nebo později v náhradové knize jako dluh státu.
6) Zákonem č. 22/1964 Sb. byly s účinností ke dni 1. 4. 1964 zrušeny pozemkové knihy a předpisy provádějící a související:
– zákon č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách;
– zákon č. 92/1874 z. z. Č., o zakládání nových pozemkových knih a jejich vnitřním zařízení, ve znění zákona č. 85/1878 z. z. Č.;
– zákon č. 18/1869 ř. z., o právech a řízení při knihovním dělení nemovitostí;
– zákon č. 1326/1894 ř. z., o knihovním oddělování pozemků pro veřejné silnice a cesty, dále pro stavbu ke svádění nebo hrazení vody podniknutou ve veřejném zájmu;
– zák. čl. XLVI/1880, o doplnění a změně pozemkových nařízení;
– zák. čl. XXIX/1886, o zakládání knihovních vložek;
– zákon č. 90/1923 Sb., o náležitostech vkladních listin, o výmazu pohledávek a o poplatkových úlevách při jejich výmazu a při sestavování vložek na Slovensku;
– zákon č. 132/1930 Sb., o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách;
– vládní nařízení č. 36/1931 Sb., o zařízení, zakládání a vedení železničních knih;
– zákon č. 106/1932 Sb., o knihovním provedení přídělů a směn ze zabrané půdy v obvodech, ve kterých se provádí scelovací řízení;
zákon č. 4/1950 Sb. SNR., o úpravě veřejných knih převzatých od cizích soudů (útvarů), ve znění předpisů je měnících a doplňujících
7) Ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů: Ode dne účinnosti tohoto zákona se nepoužijí ustanovení zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě