Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Právní subjektivita organizačních jednotek občanských združení sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb.

K základním předpokladům naplňování existence právního státu v materiálním smyslu je i stanovení jednoznačných zákonných podmínek vzniku právní subjektivity právnických osob, jakož i veřejná přístupnost (kontrola) údajů, zda konkrétní útvar má právní subjektivitu, jaký je jeho název a sídlo, případně, kdo je jeho konkrétním statutárním orgánem.

Tento základní předpoklad v poměrně rozsáhlé oblasti soukromého práva není dán, pokud se týká právní subjektivity organizačních jednotek občanských sdružení zřizovaných podle zákona č. 83/1990 Sb., ve znění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1990 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb., o sdružování občanů (dále, jen »zákon«).

V právních vztazích poměrně často pod rouškou obecně prospěšné činnosti vystupují útvary, kterým je soudní praxí přiznávána právní subjektivita, aniž by kdokoli včetně soudu měl možnost nezbytné kontroly, zda, kdy, pod jakým jménem daný subjekt skutečně vznikl, jakož i prostřednictvím kterých konkrétních osob navenek vystupuje.

Stanovy některých občanských sdružení, pokud se týká organizačních jednotek, např. obsahují ustanovení, podle kterých organizační jednotky vznikají registrací u kteréhokoli statutárního orgánu občanského sdružení, a to na základě zájmu 3 fyzických osob a zanikají zrušením registrace statutárním orgánem sdružení.

V soudních řízeních s organizační jednotkou občanského sdružení se zpravidla zjistí, že ve spise o registraci občanského sdružení vedeného Ministerstvem vnitra České republiky (dále jen »ministerstvo«) se nenacházejí žádné jiné doklady než návrh na registraci sdružení a schválené stanovy. Organizační jednotky dokladují svoji právní subjektivitu např. tím, že předkládají soudu a protistraně výpisy z jednání statutárních orgánů bez jakéhokoli ověření, např. podpisu či listiny o zřízení (notářský zápis). Případné nesrovnalosti v názvu, sídle či identifikačním čísle organizační jednotka promptně »odstraní« tím, že předloží novou »opravenou« zřizovací listinu, a to účelově dle jejího zájmu na výsledku sporu.

V případě, že není podána žádost o přidělení identifikačního čísla organizační jednotky s tím, že nepodání žádosti o přidělení nezpůsobuje odklad vzniku právnické osoby, nemá u těchto útvarů (organizačních jednotek) ani soud, tím méně jiná osoba, možnost dostatečné kontroly správnosti údajů o vzniku, případně zániku právní subjektivity organizační jednotky.

Právnické osoby a vznik občanských sdružení

Právní teorie 1) uznává za právnické osoby ty subjekty, které naplňují tyto skutečnosti:

  1. majetkovou samostatnost subjektu, jejímž výrazem je:
    1. majetek, jehož je právnická osoba sama, tj. svým jménem, vlastníkem
    2. samostatná subjektivita v závazkových-obligačních vztazích
    3. vlastní odpovědnost právnické osoby
  2. samostatnou právní subjektivitu
  3. organizační strukturu s určením statutárních orgánů právnické osoby a vymezením jejich pravomocí.
    Z formálního hlediska jsou právnické osoby identifikovány svým názvem, sídlem i zákonnou formou svého vzniku.

Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze z 21. 9. 1993, sp. zn. 7 Cmo 33/92, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1995 Sb. rozh., při posuzování právní subjektivity ministerstev je třeba vycházet především z ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) ObčZ, z něhož vyplývá, že právnickými osobami jsou subjekty, o kterých to stanoví zákon. Takové stanovení nemusí být výslovné. Postačí, pokud zákon stanoví, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům.

Občanská sdružení vzniklá podle zákona jsou považována za právnické osoby soukromého práva, a to sdružení fyzických nebo právnických osob (korporace).

Podle § 2 odst. 3 zákona jsou občanská sdružení právnickými osobami; do jejich postavení a činnosti mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona.

Zákon, pokud jde o vznik sdružení jako právnické osoby, rozlišuje občanská sdružení dvojího typu:

1) Občanské právo hmotné, Svazek I., CODEX Praha, 1995, str. 132 an.


Organizační jednotky občanských sdružení

Podle § 6 odst. 2 zákona k návrhu na registraci občanského sdružení se připojí ve dvojím vyhotovení stanovy sdružení, ve kterých mohou být uvedeny ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou oprávněny jednat vlastním jménem.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze z 21. 6. 1993, sp. zn. 7 Cmo 18/92, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 15/1995 Sb., rozh., z ustanovení § 6 odst. 2 zákona vyplývá, že stanovy občanského sdružení mohou určit, které organizační jednotky občanského sdružení mají způsobilost jednat vlastním jménem, tedy i nabývat vlastním jménem práv a povinností a jsou tedy právnickými osobami. Takové organizační jednotky však musí být ve stanovách výslovně uvedeny, anebo musí být ve stanovách alespoň určeno, jakým způsobem se takové jednotky ustanovují, aby bylo možné jednoznačně zjistit, zda jde v konkrétním případě o organizační jednotku vzniklou v souladu se stanovami jako organizační jednotka s právní subjektivitou. Stanovy pak musí také jednoznačně určit, kdo je oprávněn jménem takové organizační jednotky ve všech věcech jednat, tj. kdo je jejím statutárním orgánem.

Mám za to, že právní závěry obsažené v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 15/1995 Sb. rozh. nejsou zcela v souladu s principem právního státu definovaném např. v článku I. Ústavy, se kterým je nedílně spojen požadavek právní jistoty.

Lze souhlasit s tím, že pokud jsou organizační jednotky výslovně a konkrétně, tj. včetně názvu, sídla, statutárních orgánů, uvedeny ve stanovách registrovaného (evidovaného) občanského sdružení, případně ve změnách stanov ve smyslu § 11 odst. 1 zákona, které bylo ministerstvem vzato na vědomí, mají organizační jednotky právní subjektivitu.

Ze znění ust. § 6 odst. 2 zákona vyplývá, že zákonodárce umožňuje zřízení organizačních jednotek dvojího typu, a to s právní subjektivitou a bez právní subjektivity. Organizační jednotky s právní subjektivitou, na rozdíl od těch co právní subjektivitu nemají, musí zakládat svoje právní postavení již ze schválených či evidovaných stanov sdružení ministerstvem. To však nevylučuje, aby ve stanovách byla i ustanovení o organizačních jednotkách, které právní subjektivitu nemají, resp. mít nebudou.

Nelze přehlédnout, že znění ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) zákona, dle mého soudu nikoli náhodně, výslovně neuvádí jinak běžnou náležitost existence právnické osoby, tj. majetkovou samostatnost organizační jednotky.

Mám za to, že znění ustanovení § 6 odst.1 písm. e) zákona je zákonným omezením činnosti organizační jednotky jako právnické osoby jen na vlastní činnost občanského sdružení obsaženou ve stanovách registrovaného (evidovaného) občanského sdružení, případně v jejich změnách vzatých ministerstvem na vědomí, jež organizační jednotka nesmí překročit.

Je pravidlem, že ve zřizovacích aktech o zřízení organizační jednotky je předmět činnosti vymezen mnohdy ještě obecněji, než je činnost vlastního občanského sdružení včetně práva jednotky zakládat další právnické osoby, např. obchodní společnosti.

Úvahy de lege ferenda

Není v souladu s požadavkem právní jistoty vyplývajícím z Ústavy a Listiny základních práv a svobod, aby zákonodárce delegoval významné zmocněné zřizovat a rušit právnické osoby subjektu soukromého práva bez současného zajištění základních podmínek při zřízení právnické osoby zaručující alespoň minimální kontrolu pravdivosti údajů o zřízení, jakož i povinnost zveřejnění údajů o zřízení příslušnému správnímu či soudnímu orgánu.

Je v souladu s požadavkem právní jistoty, aby pravomoc zřízení právnické osoby subjektem soukromého práva byla vázána např. na zákonnou podmínku úředního ověření podpisu jednajících osob nebo zřízení organizační jednotky formou notářského zápisu.

Je třeba konstatovat, že stávající znění ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona je zcela nedostačující.

Pro případ, že by dotčené ustanovení bylo v souladu s ústavním požadavkem právní jistoty, de lege ferenda doporučuji tuto legislativní úpravu zřízení organizačních jednotek jako právnických osob, a to:

»V rozsahu stanoveném ve stanovách občanského sdružení vystupují organizační jednotky v předmětu činnosti občanského sdružení svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat vlastním jménem; stanovy také určí, v kterých případech vystupují organizační jednotky svým jménem ve vztazích, např. pracovněprávních a občanskoprávních a ve vztazích upravených právními předpisy v oblasti státní správy. Překročí-li organizační jednotka rozsah oprávnění jednat vlastním jménem, avšak jedná-li v rámci předmětu občanského sdružení, je jeho jednáním vázáno občanské sdružení.

Organizační jednotky mohou nabývat práva a zavazovat se ode dne jejich zřízení občanským sdružení.«

Rovněž lze doporučit doplnění citovaného ustanovení o ustanovení, které alespoň částečně omezí spekulativnost vzniku některých organizačních jednotek na úkor jiných osob, a to:

»Za závazky organizační jednotky, k jejichž úhradě nestačí prostředky, se kterými hospodaří, odpovídá občanské sdružení«.

Závěrem

Mám za to, že zejména u jiných občanských sdružení než jsou odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, je v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod převažujícím zájmem právní jistota všech subjektů právních vztahů na tom, aby veškeré právnické osoby byly veřejnoprávním orgánem nebo organizací bezprostředně po vzniku alespoň evidovány a byla zákonem zajištěna základní kontrola pravdivosti údajů o jejich vzniku, neboť jinak nelze hovořit o úplném právním státu chránícího právní postavení a majetek všech občanů.

De lege gerenda doporučují při nejbližší novelizaci zákona ve shora uvedeném smyslu novelizovat znění ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona a vázat zřízení organizační jednotky na formu notářského zápisu, jež dává alespoň jistotu, že organizační jednotka byla skutečně zřízena a že jsou splněny základní zákonné náležitosti.

Je povinností zákonodárce a je v souladu s ústavním požadavkem právní jistoty, aby zákonodárce, který deleguje na subjekt soukromého práva významnou pravomoc zřizovat právnické osoby, aby byla tato pravomoc současně doplněna o základní povinnosti zřizujícího subjektu tak, aby byla dostatečně chráněna práva jiných účastníků právních vztahů, zejména pokud se týká základních formálních požadavků na vznik právnické osoby zaručujících základní kontrolu pravdivosti údajů o zřízení a veřejnou dostupnost informací o vzniku právnické osoby, jejím sídle a jejich orgánech.

Autoři článků v odborném tisku mohou přispět k nápravě či zdokonalování našeho právního řádu nejen “kritikou“ stávajících právních norem, ale i konkrétními návrhy znění vybraných ustanovení platných právních předpisů tak, aby tyto návrhy mohly v budoucnu sloužit jako náměty pro vlastní tvorbu nových (novelizovaných) právních předpisů.

Judr. Luboš Chalupa