Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Neplatnost smluv uzavřených povinnou osobou v průběhu exekuce a restituce

Bulletin advokacie 3/2007

V právní praxi se poměrně často vyskytují případy, kdy povinný v průběhu exekučního řízení jako převodce uzavřel kupní či darovací smlouvu v rozporu s nařízením soudu (exekutora), přičemž návrh na vklad takovéto smlouvy byl podán až po skončení exekuce; rovněž tak existuje množství kupních smluv uzavřených povinnou osobou v průběhu uplatňování nároků oprávněnou osobou dle restitučních právních předpisů, které nebyly z různých důvodů nakonec úspěšné, na což povinné osoby mnohdy dopředu spoléhaly.

Platnost smlouvy o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí a jejího souladu (rozporu) se zákonem nutno posuzovat ke dni jejího uzavření (účinnosti); skutečnost, zda účastník řízení je oprávněn nakládat s předmětem právního  úkonu a zda není omezen ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, ve smyslu ustanovení § 5 odst. odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., zkoumá katastrální úřad v řízení o vklad do katastru nemovitostí ex lege jen ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Smlouva o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí uzavřená povinným jako převodcem v mezidobí od doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému dle § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., případně doručení exekučního příkazu dle § 47 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. povinnému, až do skončení exekuce, tj. zpravidla úplného vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nebo pravomocného zastavení řízení, je -  s výjimkou sjednání odkládací podmínky platnosti smlouvy dle ustanovení § 36 odst. 2 obč. zákoníku, běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku -  pro rozpor se zákonem absolutně neplatná; na tom nic nemění ani skutečnost, že návrh na vklad vlastnického práva na podkladě  takto uzavřené smlouvy byl katastrálnímu úřadu podán až po skončení exekuce, neboť absolutní neplanost právního úkonu nelze dodatečně zhojit, nestanoví-li výslovně zákon jinak. 1)

Pro zjištění, zda smlouva o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí je platná anebo absolutně neplatná, je rozhodný okamžik její účinnosti, kterým u písemných smluv je její podpis všemi jejími účastníky, nestanoví-li smlouva (např. odkládací podmínka platnosti)  nebo zákon výslovně jinak.

V případě, že ustanovení zákona výslovně zakazuje určité majetkové dispozice po určité období například tak, že povinný nesmí majetek převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat, jinak je právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, neplatný, vyvolává porušení této povinnosti bez dalšího vždy absolutní neplatnost zakázaného právního úkonu pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 obč. zákoníku; právní následky tohoto porušení přitom nemají vliv na neplatnost dotčeného právního úkonu.

Porušení zákazu určitých majetkových dispozicí po určité období na základě výslovného ustanovení zákona pod sankcí jejich neplatnosti vyvolává vždy absolutní neplatnost zakázaného právního úkonu bez ohledu na to, kdy byl učiněn (např. v poslední den lhůty), bez ohledu na vědomost stran o tomto zákazu a bez ohledu na to, že jím nebyla způsobena třetí osobě žádná újma (např. z důvodu pozdějšího vymožení plnění exekutorem z jiného majetku povinného či zastavení exekuce či nevydání věci oprávněné osobě).

Katastrální úřad není v řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. oprávněn posuzovat platnost smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí, která je evidována v katastru nemovitostí, z jiných než v tomto ustanovení taxativně uvedených právních důvodů (např. určitost předmětu smlouvy,  omezení smluvní volnosti), a to jen ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. 2)

Katastrální úřad nemá pravomoc – i kdyby byl přesvědčen o jiných právních vadách smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí vyvolávajících její absolutní neplatnost – zamítnout návrh na vklad vlastnictví pro jiné než výslovně stanovené zákonné důvody v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., které nadto existovaly ke dni podání návrhu na vklad.

Naopak smlouva o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí, kterou povinný v průběhu exekuce nabývá do svého vlastnictví další majetek, je platná, neboť nabytí majetku povinným ustanovení § 44 odst. 7 ani § 47 odst. 4  zákona č. 120/2001 Sb. nezakazují, přičemž je to ve prospěch samotné exekuce navýšením majetku povinného.

Smlouvy o převodu vlastnictví věci uzavřené povinnou osobou v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. v mezidobí od účinnosti těchto zákonů až do marného uplynutí všech lhůt k uplatnění nároku oprávněnou osobou nebo do pravomocného rozhodnutí o těchto nárocích soudem či pozemkovým úřadem jsou od počátku absolutně neplatné, přičemž následný neúspěch oprávněné osob v restitučním řízení či včasné nepodání žaloby oprávněnou osobou u soudu tuto neplatnost nezhojují.1)
Zákaz převodu vlastnictví věci ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a § 5 odst.3 zákona č. 229/1991 Sb., na kterou byl v zákonné lhůtě uplatněn restituční nárok oprávněnou osobou, trval:

  1. v případě neuplatnění restitučního nároku u povinné osoby anebo pozemkového úřadu do uplynutí stanovené prekluzívní lhůty,
  2. v případě uplatnění nároku pouze u povinné osoby, která věc mimosoudně nevydala, a neuplatnění nároku u soudu, do uplynutí prekluzívní lhůty k uplatnění nároku u soudu,
  3. v případě uplatnění nároku u povinné osoby či pozemkového úřadu a u soudu až do pravomocného rozhodnutí soudu či pozemkového úřadu o restitučním nároku.

Závěr: Byla-li smlouva o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí uzavřena povinnou osobou jako převodcem v průběhu celého exekučního řízení v rozporu s ustanovením § 44 odst. 7 a § 47 odst. 4  zákona č. 120/2001 Sb. (zpravidla do vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nebo pravomocného zastavení exekuce) či v průběhu uplatňování restitučního nároku oprávněné osoby v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 zákona č. 403/1991 Sb., § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a § 5 odst. 3 zákona č. 229/1001 Sb. – s výjimkou výslovného ujednání účastníků o odkládací podmínce platnosti dle ustanovení § 36 odst. 2 obč. zákoníku – je takováto smlouva pro rozpor se zákonem vždy absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, že návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán až po skončení exekuce či restituce.
Stanoví-li ustanovení zákona výslovně, že určité právní úkony učiněné v průběhu určitého řízení či určité lhůty jsou neplatné, nemůže soud takovéto právní úkony posoudit jinak včetně aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zákoníku, neboť by tím soudní moc nepřípustně zasahovala do moci zákonodárné.
Pro zjištění, zda je smlouva o převodu vlastnictví věci včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitost platná, je rozhodující okamžik její účinnosti, kterým je u písemně uzavřených smluv – nestanoví-li zákon či smlouva výslovně jinak – okamžik jejího podpisu všemi účastníky.

JUDIKATURA:

  1. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.1999 č.j. 22 Cdo 910/98 (in. Soudní rozhledy č. 2/2000): „Platné právo neumožňuje  zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatných (konvalidaci). Proto  je pro právní posouzení smlouvy  o smlouvě  budoucí rozhodný  stav v  době jejího uzavření skutečnosti nastalé později nemají na její platnost vliv.“
  2. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.6.2005 sp.zn. 20 Cdo 589/2005: „Exekuce se nařizuje podle § 44 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. usnesením soudu, jenž jejím provedením pověří konkrétně určeného exekutora.

Podle ustanovení § 51 zák. č. 120/2001 Sb. pověření k provedení exekuce zaniká, jestliže a/ soud rozhodl o vyloučení exekutora, b/ soud zastavil exekuci, c/ pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy a d/ soud pověřil provedením exekuce jiného exekutora.
Již ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že upravuje zánik pověření konkrétního – dříve soudem určeného – exekutora k provedení exekuce a nikoli exekuce samé, účinek trvání řízení zřetelný nepochybně z podstat písm. a/ a d/ ustanovení se projevuje též v případě b/, kdy je na místě rozhodnout dle § 52 odst. 1 zák. a § 271 o.s.ř. nebo podle § 89 zákona v otázce náhrady nákladů exekuce a ovšem i v případě vymožení pohledávky a jejího příslušenství tam, kde v důsledku podaného odvolání je třeba přezkoumat správnost toho, že exekuce byla nařízena.
Doručení nařízení exekuce mělo totiž účinek uvedený v § 44 odst. 7 zákona, jímž se povinné zakazuje nakládat se svým majetkem vyjma běžné obchodní činnosti, udržování a správy majetku, doručením exekučního příkazu prodejem podniku nastaly ve smyslu § 71 zákona účinky uvedené v § 338h odst. 1 o.s.ř. Takovým účinkům může povinný čelit, nestalo-li se tak důvodným odvoláním proti nařízení exekuce, jedině návrhem na zastavení exekuce, v rámci jehož projednávání jsou z hledisek právních zkoumány důvody trvání účinků nařízení exekuce a doručení exekučního příkazu. Skutečnost, byť i dobrovolného, plnění povinného, a tím méně skutečnost upuštění exekutora od provedení exekuce, nemůže vyloučit rozhodování soudu o uplatněných procesních úkonech účastníků z hlediska jejich – právní – důvodnosti. Výsledek řízení o návrhu na zastavení exekuce má vliv nejen na konečné nákladové rozhodnutí, ale, nejde –li o případ zastavení výkonu dle § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jenž vyjadřuje dispozitivní charakter exekuce, výrazně předznamenává případné budoucí hodnocení důvodnosti plnění (z hlediska zásad odpovědnosti za vydání bezdůvodného obohacení), a to rovněž ať již dobrovolného nebo vynuceného.“