Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Otázka určitosti a promlčení ručení v režimu obchodního zákoníku

(Právní rádce 1/2005)

Ručení je poměrně frekventovaným a účinným institutem zajištěním závazků, kterému v právní praxi není věnována dostatečná pozornost, zejména co do určitosti prohlášení ručitele, ačkoli trvání ručení zpravidla bývá, zvláště u ručení bankovních úvěrů, po velmi dlouhou dobu.

1. Určitost prohlášení o ručení

Ustanovení § 303 obch. zákoníku a ustanovení § 37 odst. 1 obč. zákoníku vyžadují, aby prohlášení o ručitelské závazku zcela jednoznačně stanovilo závazky dlužníka, za které se ručitel vůči věřiteli zaručuje pro případ jejich nesplnění dlužníkem, např.: „závazek dlužníka zaplatit věřiteli dluh ve výši 17.000.000,-Kč s úrokem, úrokem z prodlení, smluvní pokutou, blíže popsanými v čl. …. Smlouvy“ apod.

Judikatura Nejvyššího soudu ČR 1), týkající se požadavku vyjmenovávat jednotlivé věci tvořící příslušenství nemovité hlavní věci ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 obč. zákoníku při převodu jejich vlastnictví, dopadá i na nutnost uvedení konkrétního příslušenství závazku (úroky, úroky z prodlení), za které ručitel přejímá ručení, alespoň jejich obecným názvem, případně i s uvedením určení jejich výše odkazem na sazebník peněžního ústavu. Prosté označení ručení „s příslušenstvím“ je neurčité ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zákoníku, přičemž se v tomto jedná o částečnou neplatnost prohlášení o ručení závazku ve smyslu ustanovení § 41 obč. zákoníku.

Ustanovení § 303 obch. zákoníku jednoznačně vylučuje, aby prohlášení o ručení závazku výslovně neuvedlo, za jaké závazky ručitel přijímá ručení, tj. absolutně neplatné pro neurčitost je písemné prohlášení o ručení za veškeré závazky věřitele vůči dlužníkovi či jednotlivě nevyjmenované závazky dlužníka vůči věřiteli vyplývající z určité smlouvy, pokud tato ovšem neobsahuje závazek jediný.

Při sepisu prohlášení o ručení je nutno si uvědomit, že ze smlouvy o úvěru u peněžního ústavu pro dlužníka zpravidla vyplývá celá řada peněžních i nepeněžních závazků, např. placení jistiny, placení úroků, placení úroků z prodlení, placení smluvní pokuty, placení vyúčtovaných poplatků, tj. ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů a náhrady výloh v rozsahu a výši stanovené sazebníkem, předložení příkazu k úhradě vyplněného klientem a opatřeného podpisem pověřeného statutárního zástupce, předložení zaregistrované zástavní smlouvy opatřenou doložkou o povolení vkladu zástavního práva včetně listu vlastnictví se zapsaným zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele, předložení znaleckého posudku, vést po celou dobu úvěrového vztahu u peněžního ústavu běžný účet a zajišťovat na něm dostatek prostředků k úhradě svých splatných závazků vyplývajících ze smlouvy, zabezpečovat pojištění předmětu úvěru (tj. oběžných prostředků resp. zásob) a vinkulaci pojistného plnění ve prospěch peněžního ústavu, předložit do určitého data vinkulaci pojistného plnění, pokud dlužník v budoucnu uzavře novou pojistnou smlouvu, předložit jí do určité doby peněžního ústavu a vinkulovat pojistné plnění, předkládat peněžnímu ústavu výkazy v rozsahu a formě stanovené obecně závaznými právními předpisy pro příslušný způsob účetní evidence, a to v těchto termínech a tomto rozsahu …, předkládat na vědomí a k odsouhlasení peněžnímu ústavu platební kalendáře stálých plateb …..apod.

2. promlčení nároku věřitele vůči ručiteli

Nárok věřitele, vyplývající ze zrušené smlouvy o úvěru, se vůči ručiteli v režimu obch. zákoníku promlčuje v obecné čtyřleté době ve smyslu ustanovení § 397 obch. zákoníku, která ve smyslu ustanovení § 391 odst. 1 obch. zákoníku počíná plynout ode dne uplynutí přiměřené doby po doručení výzvy věřitele ručiteli k zaplacení dlužné částky za dlužníka ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 obch. zákoníku.

Ustanovení § 310 obch. zákoníku platí jen pro dobu do uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli z důvodu nesplnění splatného závazku dlužníkem ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 obch. zákoníku, neboť po vzniku nároku věřitele vůči ručiteli již nastupuje obecná promlčecí doba, vylučující aplikaci ustanovení § 310 obch. zákoníku.

Uplatní-li věřitel po odstoupení od smlouvy o úvěru svůj nárok vůči ručiteli ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 obch. zákoníku, počíná uplynutím přiměřené doby ke splnění závazku ručitele samostatně plynout promlčecí doba ručitelského závazku bez ohledu na běh promlčecí doby věřitele vůči vlastnímu dlužníkovi, která jinak může být prodloužena např. uplatněním nároku věřitele v konkurzním řízení vůči úpadci-dlužníkovi, podáním žaloby věřitele o zaplacení dluhu vůči žalovanému-dlužníkovi apod.

Za přiměřenou lhůtu ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 obch. zákoníku lze považovat dobu určenou ve vyzývacím dopise věřitele vůči ručiteli, souhlasí-li s ní i samotný ručitel; jinak soud přihlédne k obchodním zvyklostem, výši dlužné částky, majetkovým poměrům ručitele, možnosti obstarání úvěru u peněžního ústavu apod.

1) rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (in. Právní rozhledy č. 1/2004): „Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost, je základním předpokladem k tomu, aby mohlo příslušenství na jinou osobu spolu s věcí hlavní přejít, vyjádření vůle toto příslušenství převést, a to v písemné formě. Teprve vyjádření vůle převést příslušenství věci, kterým je nemovitost, vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky.“