Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Některé otázky bytového práva

Právní fórum 10/2008

  1. Právní účinky dohody o převodu členských práv a povinností
  2. Společné členství mimo manželství
  3. Vydržení členského podílu
  4. promlčení práva na výpověď členství a nájem bytu
  5. Právní povaha vzorových stanov bytových družstev


1. Právní účinky dohody o převodu členských práv a povinností

V právní praxi se lze překvapivě doposud setkat s nesprávným právním názorem, že členství v bytovém družstvu nezakládá jen samotná právně účinná dohoda o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, nýbrž paralelně přijatá přihláška nabyvatele za členství.

Dnem účinnosti dohody o převodu členských práv a povinností (souhlasem představenstva bytového družstva, doručením dohody družstvu nebo oznámením o převodu nebo později datem určeným v dohodě) kontinuálně dochází k převodu členství v bytovém družstvu z dosavadního člena (ů) na nabyvatele tohoto členství, kdy nabyvatel vstupuje do právního postavení převodce v celém rozsahu s výjimkou osobních nepřevoditelných práv, např. funkce v družstvu.

V případě převodu členství v bytovém družstvu dochází účinností dohody o převodu členských práv a povinností současně k převodu členství z převodce na nabyvatele, aniž by bylo nutné, aby nabyvatel členství musel ještě znovu žádat o „přijetí“ za člena družstva; ostatně v opačném případě by vyjma přihlášky nabyvatele byla nezbytně nutná předcházející výpověď členství převodce.

Převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu na základě účinné dohody o převodu členských práv a povinností nezaniká a nevzniká nové členství nabyvatele v bytovém družstvu, nýbrž dosavadní členství je za zákonem a stanovami stanovených podmínek členství převáděno, aniž by vznikalo „nové“ členství v družstvu nabyvateli.

Přihlášku za člena bytového družstva v minulosti vyžadovaly vzorové stanovy bytových družstev jen v případě výměny družstevního bytu za nedružstevní, kdy nečlenu družstva byla uložena povinnost před schválením dohody příslušným orgánem družstva podat přihlášku za člena družstva uzavírané společně s dohodou o výměně družstevního bytu za nedružstevní.

Mezi vznikem nového členství bytového družstva a mezi dohodou o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu je kvalitativní rozdíl, neboť v případě přijetí za člena bytového družstva vzniká nové členství neodvozené od právního postavení právního předchůdce (originární vznik majetkového práva) a naopak v případě účinné dohody o převodu členských práv a povinností původní členství nezaniká a nové členství v bytovém družstvu nevzniká, nýbrž je jen převáděno z jedné osoby na druhou, přičemž nabyvatel členství odvozuje svoje právní postavení od svého právního předchůdce, tj. převodce.

Ze samotného ustanovení § 231 odst. 1 obch. zákoníku vyplývá, že existující členství zaniká jen písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva.

Právní účinky dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu – vylučující zánik dosavadního členství převodce a vznik nového členství nabyvatele souběžným podáním přihlášky nabyvatele členství – vyplývají již z ustanovení § 230 obch. Zákoníku tím, že členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě, jakož i dnem, kdy družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.


2. SPOLEČNÉ ČLENSTVÍ V BYTOVÉM DRUŽSTVU MIMO MANŽELSTVÍ

V právní teorii a praxi po desetiletí panuje nijak nezpochybňovaný právní názor, že společné členství více osob, kteří nejsou manžely, v bytovém družstvu je ze zákona vyloučené s výjimkou dědění.

Ustanovení § 172 odst. 2 občanského zákoníku s účinností od 1.4.1964 a ustanovení § 700 odst. 3 obč.zákoníku s účinností od 1.1.1992 výslovně vylučovaly i vylučují jen vznik práva společného osobního užívání družstevního bytu a společného nájmu družstevního bytu osob, kteří nejsou manželé. Nově ustanovení § 705a odst. 2 obč. zákoníku výslovně vylučuje vznik práva společného nájmu družstevního bytu i mezi registrovanými partnery.

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., zákony upravující družstevnictví i vzorové stanovy bytových družstev od počátku nevylučovaly a od 1.1.1992 ani obchodní zákoník nevylučuje vznik (existenci) společného členství ve prospěch osob, kteří nejsou manželé, v bytovém družstvu, pročež vyloučení vzniku společného členství osob, které nejsou manžely, mohly a mohou vyloučit jen výslovná ustanovení stanov konkrétního bytového družstva.

V případě, že dohodu o převodu členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu uzavřeli snoubenci (druh a družka) ještě před uzavřením manželství a nevylučovaly to výslovně platné stanovy stavebního bytového družstva, stali se nabyvatelé účinností dohody společnými členy bytového družstva s tím, že společný nájem družstevního bytu (společné osobní užívání družstevního bytu) vznikl ze zákona až okamžikem uzavření jejich manželství.

3. VYDRŽENÍ ČLENSKÉHO PODÍLU (ČLENSTVÍ) V BYTOVÉM DRUŽSTVU

Obdobně jako u vydržení obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným a akcií – v souladu s principem právní jistoty a ochrany dobré víry držitelů majetkových práv i třetích osob – lze vydržet i členský podíl v bytovém družstvu v důsledku 4 let trvající dobrověrné držby jeho domnělým nabyvatelem.

V případě zjištění, že dohoda o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu je absolutně neplatná (např. pro absenci některé obligatorní náležitosti právního úkonu), vydrží členský podíl (členství v bytovém družstvu) osoba, která byla po stanovenou vydržecí dobu 4 let objektivně v dobré víře, že je pravým členem bytového družstva a tuto skutečnost plně respektovaly i dotčené osoby, tj. bytové družstvo a převodce členství.

Vydržení členského podílu v bytovém družstvu (členství) nastane i tehdy, pokud člen bytového družstva fakticky nepřevzal rozhodnutí či oznámení bytového družstva o svém vyloučení ani se po stanovenou vydržecí dobu o svém vyloučení nedozvěděl jinak, přičemž bytové družstvo vůči této osobě bez jakéhokoli upozornění o ztrátě členství nadále vystupovalo jako vůči svému členovi.

Dobrou víru domnělého člena družstva například prokazují:

-nabývací titul včetně titulu neplatného či domnělého, např. absolutně neplatná dohoda o převodu členských práv a povinností, neplatná přihláška za člena,
-označování v písemnostech družstva jako člena družstva, např. číslem členského průkazu
-účast na členských schůzích bytového družstva,
-předepisování a placení nájemného za užívání družstevního bytu adresované jako členu družstva,
-předepisování a placení plateb spojených s členstvím (např. tzv. anuita) adresované jako členu družstva,
-výzvy k převodu družstevního bytu do vlastnictví člena na základě zákona č. 42/1994 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb. a jejich uznávání ze strany družstva,
-výzva k dalším úhradám jako členu družstva nad stanovené nájemné za užívání družstevního bytu, například opravy domu jako členu družstva apod.


4. Promlčení práva na vyloučení z bytového družstva a na výpověď z nájmu

Rozhodnutí bytového družstva i rozhodnutí jeho odvolacího orgánu o odvolání člena bytového družstva proti vyloučení jsou hmotně právními úkony ve smyslu ustanovení § 34 obč. zákoníku; označení hmotně právního úkonu bytového družstva o vyloučení a o rozhodnutí bytového družstva o odvolání člena proti vyloučení jako „rozhodnutí“ bylo zákonodárcem zvoleno zejména z důvodu, že je tím lépe odlišen hmotně právní úkon právnické osoby od hmotně právního úkonu fyzické osoby s respektováním způsobu tvorby vůle družstva jeho kolektivním orgánem s právem člena na jeho přezkum vyšším orgánem družstva.

Právo bytového družstva na výpověď členství zahrnující i rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání člena je majetkovým právem, které ve smyslu ustanovení § 387 obc.zákoníku podléhá promlčení v obecné čtyřleté lhůtě ve smyslu ustanovení § 397 obch. zákoníku.

Promlčecí doba práva bytového družstva na vyloučení člena z bytového družstva jako právo uskutečnit právní úkon ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 obch. zákoníku počíná běžet okamžikem (dnem) završení všech hmotně právních podmínek naplňující některý ze stanovených důvodů pro vyloučení člena.

5. Právní povaha vzorových stanov bytových družstev

Vzorové stanovy bytových družstev vydané na základě ustanovení § 508 odst. 2 obč. zákoníku ani stanovy jednotlivých bytových družstev vydaných v jejich rámci nemohou být v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku v otázce, které občanský zákoník sám výslovně upravuje včetně vzniku práva společného nájmu družstevního bytu,  práva na přidělení bytu do osobního užívání apod.; stanovy jednotlivých družstev mohou jen doplňovat zákonem stanovená práva a povinnosti o další práva a povinnosti členů družstva či orgánů družstva, která nejsou upraveny kogentními ustanoveními zákona.

Vzorové stanovy bytových družstev,  vydané na základě ustanovení § 508 odst. 2 obč. zákoníku, jakož i usnesení vlády ČSR, SSR, nikdy neměly a nemají povahu obecně závazného právního předpisu, a proto z nich soud  n e s m í jako z pramene práva vycházet s výjimkou tzv. dobrých mravů; nadto byly-li již vydány stanovy konkrétního bytového družstva, ztrácí vzorové stanovy pro  družstvo i daný případ jakýkoli praktický význam; právní závěry vyjádřené ve stanovisku býv. Nejvyššího soudu ČSR týkající se právní povahy tzv. vzorových stanov stavebních bytových družstvech jsou zjevně právně nesprávné, neboť forma právních předpisů byla a je stanovena kogentně Ústavou a nebylo nelze ji jakkoli rozšiřovat.

Jak napovídá již samotný název, měly a mají tzv. vzorové stanovy bytových družstev (srov. Nyní vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek) jen deklaratorní a právně nezavazující význam bez jakýchkoli normativních důsledků pro kohokoli, přičemž s ohledem na četnost a význam stanov jednotlivých družstev byly právně nezávazné vzorové stanovy vydány na základě ustanovení občanského zákoníku.

Naopak vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek mají normativní význam na základě výslovného ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů jen do přijetí konkrétních stanov společenství, což je v souladu s právní teorií vzniku práv a povinností v soukromém právu.

_________________________________________________
Poznámky:

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2006 sp.zn. 26 Cdo 259/2005): „Na základě dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu (§ 42 odst. 3 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví), schválené předsedou družstva, pokračoval nabyvatel v členství převodce a přejímal členství se všemi právy a povinnostmi ve stejném rozsahu, v jakém je měl jeho právní předchůdce, tedy včetně práva na přidělení družstevního bytu…Člen bytového družstva byl oprávněn se souhlasem družstva převést členská práva a povinnosti na jiného občana (srov. § 42 odst. 3 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, čl. 16 Stanov SBD pro P.). Převod členských práv a povinností byl právním úkonem, kterým byly členská práva a povinnosti převáděny na jiného občana. Na místo původního člena – převodce – se stal nositelem převáděných práv a povinností jiný občan – jejich nabyvatel. Nabyvatel tedy pokračoval v členství převodce a přejímal členství se všemi právy a povinnostmi ve stejném rozsahu, v jakém je měl jeho právní předchůdce (výjimku tvořily pouze práva a povinnosti osobního charakteru, které se vázaly k osobě člena – např. právo funkce ve voleném orgánu).“

Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČSR č. 34/1983 Sb. rozh.:„Převod se uskutečňuje písemnou dohodou, k níž je zapotřebí souhlasu představenstva družstva, jímž se dohoda stává účinnou, ale jehož udělením se nestává platnou dohoda, která je jinak podle hmotného práva neplatná. Jestliže je uzavřena platná dohoda o převodu členských práv a povinností se souhlasem družstva a na jejím základě pak nastanou právní následky v členských vztazích účastníků, nemá na ně vliv skutečnost, že družstvo později svůj souhlas odvolá.
Převod členských práv a povinností nastává rozhodnutím představenstva družstva, kterým se schvaluje dohoda mezi převodcem a nabyvatelem.
K dohodě o převodu členských práv a povinností musí být připojeno písemné prohlášení o vzájemném majetkovém vypořádání.
Členská práva a povinnosti lze převést jak mezi členy téhož stavebního bytového družstva, tak i mezi členy různých stavebních bytových družstev, jakož i mezi členem družstva a nečlenem družstva. Převod členských práv a povinností nastává rozhodnutím představenstva družstva, kterým se schvaluje dohoda mezi převodcem a nabyvatelem. S ohledem na znění čl. 10 směrnice č. 7/1976 Českého svazu bytových družstev, uveřejněné ve Zpravodaji ČSBD, nesmí dát představenstvo souhlas k dohodě o převodu, pokud členu, který svá práva a povinnosti převádí, nevzniklo právo na přidělení bytu; to neplatí, převádí-li člen družstva svá členská práva a povinnosti na své příbuzné v řadě přímé, sourozence, manžela nebo bývalého manžela.

Ustanovení § 172 odst. 2 obč. zákoníku (účinnost od 1.4.1964 do 31.12.1991: U družstevního bytu může právo společného užívání vzniknout jen mezi manžely. (nevylučuje společné členství nesezdaných osob)
Ustanovení § 700 odst. 3 obč. zákoníku (účinnost od 1.1.1992): U družstevního bytu může společný nájem vzniknout jen mezi manžely.
Ustanovení § 705a odst. 2 obč. zákoníku:Uzavřením partnerství nevzniká společný nájem bytu (družstevního bytu), jehož nájemcem je jeden z partnerů. Stejně tak společný nájem bytu nevzniká, pokud se stane jeden z partnerů1a) nájemcem bytu (družstevního bytu) za trvání partnerství. Ustanovení umožňující vznik společného nájmu bytu dohodou (§ 700) tím nejsou dotčena.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR č. 50/2008 Sb. rozh.: „Obchodní podíl lze vydržet jako věc movitou. Posuzuje-li se možnost vydržení obchodního podílu z tohoto pohledu, je třeba vzít v úvahu právě to, že byť není věcí, jsou s ním spojena práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným stejně, jako jsou s akcií spojena práva a povinnosti společníka společnosti akciové.   Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném od 1. 1. 2001, se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Z uvedeného plyne, že akcii, jako cenný papír, lze vydržet podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. jako věc movitou. Za situace, kdy o možnosti vydržet akcii (jako věc movitou) nelze podle platné právní úpravy mít – přesto, že i akcie představuje souhrn práv a povinností akcionáře, tak jako obchodní podíl představuje souhrn práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným – žádné pochybnosti, by byl závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, zcela nelogický. Ve prospěch závěru, že vydržení obchodního podílu je možné, lze argumentovat i teleologickým výkladem úpravy držby a vydržení a za použití zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník, zejména za použití zásady právní jistoty (§ 1 odst. 2 obch. zák).
Teorie je jednotná v tom, že účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním (viz např. Spáčil, J.: Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2., doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 238). Z uvedeného plyne, že odmítnutí možnosti vydržet obchodní podíl by znamenalo poskytnout osobám, které jsou v dobré víře, že se staly společníky společnosti s ručením omezeným, menší míru ochrany a také menší míru právní jistoty, než osobám, které jsou v dobré víře o tom, že jsou vlastníky akcií. Takový závěr není podle dovolacího soudu možný, neboť pro takové omeze-ní ochrany není v obchodním ani občanském zákoníku žádný podklad.Proto dovolací soud uzavřel, že vydržení obchodního podílu je podle platné právní úpravy, za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých, možné.“