Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Náklady řízení při změně žaloby a povinnost překladu písemností

Bulletin advokacie 6/2008

I. Změna žaloby a náklady řízení

V právní praxi se vyskytují nejasnosti ohledně rozdílu mezi změnou žaloby a částečným zpětvzetím žaloby, pokud jde o přiznání nákladů řízení, např. v situaci, kdy žalovaný uhradil žalovanou jistinu a soudu zbývá rozhodnout již jen o příslušenství pohledávky; rovněž tak není vyjasněno, jaký význam pro zjištění úspěchu ve věci je soudem připuštěná změna žaloby v průběhu soudního řízení.
Institut změny žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř. je zcela rozdílný od institutu částečného zpětvzetí žaloby ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř, což se mj. projevuje i v rozdílných právních následcích rozhodování o nákladech řízení.
Občanský soudní řád výslovně rozlišuje samostatné dispozice žalobce s podanou žalobou, a to:

1. změna žaloby dle § 95 o. s. ř.; pokud jde o náklady řízení vztah k § 142 o. s. ř.
2.
zpětvzetí žaloby dle § 96 o. s. ř., pokud jde o náklady řízení vztah k § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.
a)
částečné
b)
úplné

Změna žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. je samostatným procesním institutem, který je zcela rozdílný od zastavení řízení pro zpětvzetí (částečné) žaloby z důvodu splnění žalovaného plnění po zahájení řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř.
Navrhl-li žalobce nesprávně připuštění změny žaloby namísto částečného zpěvzetí žaloby pro splnění části žalovaného plnění po zahájení řízení, ztrácí žalobce připuštěním žaloby soudem výhodu přiznání nákladů řízení v rozsahu omezení žalovaného plnění ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.; soud nemá zákonný důvod, aby odmítl připustit nesprávně navrženou změnu žaloby namísto částečného zpětvzetí žaloby, avšak tento nedostatek se pro žalobce negativně odrazí v rozhodnutí o nákladech řízení.
Žalobce, který po zaplacení žalované jistiny (její části) v průběhu soudního (rozhodčího) řízení namísto částečného zpětvzetí žaloby po vyčíslení dospělého příslušenství žalované jistiny (úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení), navrhne změnu žaloby na nižší než původně žalovanou částku peněz, nemůže úspěšně požadovat přiznání nákladů soudního řízení z původně žalované částky, nýbrž jen z žalované částky v rozsahu soudem později připuštěné změny žaloby.

V případě připuštěné změny žaloby, která nemá povahu jen upřesnění žaloby či není reakcí na výsledek zjištění konkrétní výše škody či bezdůvodného obohacení ustanoveným soudním znalcem, je na místě úspěšnému žalobci zpravidla nepřiznat náklady řízení v daném stupni, neboť připuštěnou podstatnou změnu žaloby lze kvalifikovat jako jinou žalobu, než jaké se žalobce původně domáhal; připuštěnou podstatnou změnu žaloby lze rovněž posoudit jako důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř.
V případě, že žalovaný v průběhu soudního sporu zaplatil žalobci žalovanou jistinu, je na místě zpětvzetí žaloby, co do zaplacené jistiny, s možností upřesnění žaloby o příslušenství pohledávky určitou peněžní částkou; vyčíslení příslušenství peněžní pohledávky namísto slovního vyjádření její výše je jen upřesněním žaloby, které soud nepřipouští jako změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř.
Slovní vyjádření žalované peněžní částky, jak je obvyklé u příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 o. s. ř., je totožné s jejím číselným vyjádřením, pročež po zaplacení dlužné jistiny žalovaným a přesném vyčíslením příslušenství žalobcem v písemném podání se nejedná o změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř.
Po připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. je nutno v daném stupni soudního řízení posuzovat úspěch ve věci ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. srovnáním původně žalobcem žalovaného plnění (žalované částky) před připuštěnou změnou žaloby a rozsudkem skutečně přisouzeným plněním, tj. zpravidla nepostačí prosté srovnání poměru úspěchu ve věci jen na základě později připuštěné změny žaloby, byť by žalobce postupoval procesně nesprávně a po částečném splnění žalovaným až po zahájení řízení namísto částečného zpětvzetí žaloby navrhl změnu žaloby.

Závěr

Připustí-li soud (rozhodčí soud) na návrh žalobce změnu žaloby o zaplacení nižší než původně žalované částky v důsledku nesprávného procesního postupu žalobce, který namísto částečného zpětvzetí žaloby zvolil změnu žaloby, je nutno pro účely rozhodnutí o nákladech řízení vyjít z toho, že žalobce nebyl procesně úspěšný v rozsahu rozdílu původně žalované částky od později změněné částky připuštěné změnou žaloby, případně v daném stupni rozhodnout dle ustanovení § 150 o. s. ř.
V případě změny žaloby se změnou rozhodujících skutkových tvrzení žalobce se musí soud vypořádat i s tím, zda není na místě nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi, když žalobce v průběhu řízení změnil žalobu, aniž by se jednalo o pouhé upřesnění žaloby či o reakci na objektivní událost (např. smrt) nastalou v průběhu samotného řízení, i když v konečném znění připuštěné žaloby byl žalobce nakonec procesně úspěšný; v takovém případě byl žalobce jak procesně úspěšný, tak i procesně neúspěšný – v řízení do změny žaloby připuštěné soudem – nejde-li o objektivní a nezaviněnou změnu skutkového stavu v průběhu samotného řízení.
Procesní úspěch ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak nutno poměřovat i neúspěchem v řízení do připuštěné změny žaloby v důsledku neúplné či jinak věcně nesprávné žaloby, v důsledku čehož došlo ke změně žaloby v průběhu soudního řízení.

II. Povinnost účastníka přeložit listiny z cizího jazyka


V praxi obchodních soudů převládá nesprávný právní názor o povinnosti účastníka řízení ještě před provedením důkazu listinou ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. k výzvě soudu obstarat překlad předložených originálů listin do českého či slovenského jazyka.

Občanské soudní řízení je nejuniverzálnějším zákonným prostředkem ochrany subjektivních práv a oprávněných zájmů všech osob v nejširší oblasti soukromého práva, které je striktně založeno na rovných právech účastníků bez jakýchkoli rozdílů včetně jazykových, čehož vyjádřením je nestanovení zákonné povinnosti účastníka řízení předkládat písemnosti v českém jazyku a povinnosti k originálu listiny přiložit či obstarat jejich úřední překlad.
Ústava, Listina základních práv a svobod, občanský soudní řád ani jednací řád pro okresní a krajské soudy – na rozdíl od správního řízení (§ 16 zákona č. 500/2004 Sb.) – nestanoví zákonnou povinnost účastníka občanského soudního řízení před provedením důkazu listinou mimo vlastní dokazování ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. vyhotovit a předkládat písemnosti v českém či slovenském jazyce, předložit listinu v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého.
Ústava, Listina základních práv a svobod i ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. zaručuje rovné postavení účastníků řízení s povinností soudu zajistit jim možnost k uplatnění jejich práv, tj. i bez ohledu na jejich jazyk a původ; jednací řád pro okresní a krajské soudy zaručuje specializaci soudu (soudců) pro řízení s cizím prvkem, mezi které jistě patří obecná znalost angličtiny soudcem, znalost aplikace zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, jakož i orientace v mezinárodních úmluvách o doručování soudních písemností.
Účastník občanského soudního řízení není povinen svoje podání včetně žaloby, jakož i přiložené listinné důkazy, překládat z cizího jazyka do češtiny, natož před provedením tohoto důkazu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř., čímž je plně zaručeno právo každého na soudní ochranu bez rozdílu jeho jazyka a původu
Stát je povinen zajistit schopnost soudu (soudce) komunikovat a orientovat se v běžných listinách v angličtině jako základním světovém jazyce,
např. ve výpisu z cizozemského registru právnických osob, faktuře, běžné obchodní korespondenci typu „dlužíte za … na základě …., zaplaťte do ….“ [srov. § 2 odst. b) bod 13 vyhl. č. 37/1992 Sb.]
Důkaz listinou ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. v jiném než českém či slovenském jazyce se provede tak, že listinu nebo její část předseda senátu při soudním jednání přečte nebo sdělí její obsah; neovládá-li soudce či některý z účastníků soudního řízení jazyk, v němž je originál listiny sepsán, nařídí soud až po zjištění její pravosti a relevantnosti úřední překlad listiny, a to zásadně na náklady předkladatele listiny.
Účastník řízení, který sám obstará úřední překlad předložené listiny ještě před provedením tohoto důkazu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř., se vystavuje možné námitce jiného účastníka o nesprávnosti překladu listiny výlučně jím zvoleného a placeného překladatele, na základě jejíž závažnosti nařídí předseda senátu přeložení listiny ustanoveným znalcem z daného jazyka; na rozdíl od jiných oborů, ve kterých nepřesnosti překladu nemají zásadní význam, je správnost překladu právních dokumentů z cizího jazyka zvlášť důležitá.

Závěr

Účastník občanského soudního řízení nemá povinnost vyhotovit písemnosti v českém jazyce a předkládat listinu v originále s úředním překladem do češtiny či slovenštiny, nestanoví-li zákon výslovně jinak. Soud nemůže sankcionovat nesplnění výzvy soudu účastníku řízení, který předložil originál listiny v cizím jazyce včetně písemných podání účastníka v jeho rodném jazyce jinak, než pořízením úředního překladu na náklady účastníka, který takovéto podání či originál listiny předložil; v žádném případě není důvod k postupu odstranění vad podání ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. Nestanoví-li zákon výslovně jinak (například ustanovení zákona o úředním jazyku), má účastník občanského soudního řízení ústavní právo na použití svého rodného jazyka, neboť občanský soudní řád prozatím výslovně nestanoví opak.