Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Meze výkladu

Právní rádce 11/2006

Právo je zákon na společenskou spravedlnost.

Soudy jsou Ústavou povolány vykládat zákony a jiné právní předpisy v projednávaných právních vztazích a nikoli svým ustáleným výkladem v rozporu s jednoznačným jazykovým vyjádřením právního předpisu nepřímo vykonávat aktivní „normotvornou“ činnost.

Svobodně vyřčená či napsaná slova s jednoznačným významem jsou nejjistějším projevem skutečné vůle autora a opak je zpravidla víceméně domněnkou či přáním druhých.

Soudce zákon pouze vykládá a jen v ojedinělých případech  – například chybějící či nejasně vyjádřené právní normy – je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, Ústavou a Listinou základních práv a svobod svým výkladem dotváří.

Ustálený výklad zákona soudem ve zjevném rozporu s  jednoznačným jazykovým vyjádřením určité právní normy -  mimo naprosto ojedinělé společenské vztahy (např. vydávání dekretů s pravou zpětnou účinnosti se silou zákona pro válečný stav) – je nepřípustným zásahem moci soudní do moci zákonodárné.

Výklad právního úkonu soudem jednoznačně jazykově vyjádřeného jako tzv. typizovaného právního úkonu,  např. „prodávající prodává kupujícímu za kupní cenu“,  „pronajímatel přenechává nájemci do užívání majetek za nájemné na dobu určitou s výpovědní lhůtou“ jako jiného právního úkonu, je výkladem mimo zákonný rámec daný ustanovením § 35 odst. 2 obč. zákoníku, který významně narušuje nutnou právní jistotu.

Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zákoníku o výkladu právních úkonů zákonem omezuje rozsah výkladu právních úkonů soudem, je-li to v rozporu s jednoznačným jazykovým vyjádřením zvláště u tzv. typizovaných právních úkonů upravených výslovně jako samostatné právní instituty (např. kupní smlouva, smlouva o nájmu, smlouva o půjčce).

V usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 1117/2004, potvrzeného usnesením Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 14/06, zaujaly bez dalšího nejvyšší soudní instituce České republiky pozoruhodný právní názor, že právní úkon nadepsaný jako smlouva o nájmu jiného majetku a vyjádřený slovy: „pronajímatel přenechává nájemci do užívání určitý majetek na dobu určitou za nájemné s určitou výpovědní lhůtou“ není v souladu se zákonným výkladem právních úkonů dle § 35 odst. 2 obč. zákoníku smlouvou o nájmu, nýbrž dohodou o jiném plnění majetkového podílu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.

Určitým zpochybněním nestrannosti a tím i nezávislosti soudů může být opakovaná přednášková činnost špičkových soudců nejvyšších soudních institucí ve větším rozsahu ve prospěch určitých vlivových skupin.

Právní jistota v demokratickém právním státě při výkladu jednoznačně jazykově vyjádřených typizovaných právních úkonů, např. „pronajímatel přenechává nájemci do užívání majetek za nájemné“, vylučuje, aby takto jednoznačně vyjádřená vůle účastníků byla později soudem posuzována jako jiný právní úkon zjevně jen proto, že je to bližší právní úpravě a že se tento výklad jeví soudu logičtější.

Jazykový výklad právního úkonu soudem v oblasti soukromého práva je nutno ex lege pojímat jako stěžejní, přičemž ostatní výkladové metody včetně teleologického jsou na místě zásadně jen tehdy, nejsou-li v rozporu s jednoznačným jazykovým projevem autora, zvláště jedná-li se o tzv. typizované právní úkony.