Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Konfiskace mimo zákon

Právní rádce 8/2008

Aktuálně ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR – změněná po září 2003 – vychází z právního názoru, že tzv. neoprávněné osoby, které nemohly úspěšně uplatnit restituční nárok, ztratily svoje pravé vlastnické právo předpokladem zániku vlastnictví zákonem č. 87/1991 Sb. či zákonem č. 229/1991 Sb. Tomuto právnímu názoru koresponduje nejnovější praxe katastrálních úřadů, které v případě absence „nabývacího titulu“ čs.státu ve výpise stručně odkazují na tyto zákony.

Je jistě nepochybné, že v případech, kdy čs.stát podle tehdejších předpisů vlastnické právo po právu skutečně nabyl, může prostřednictvím zákonů stanovit jakékoli podmínky pro jeho vrácení původním majitelům.

Restituční nárok tzv. oprávněných osob v případě převzetí věci bez právního důvodu, na základě absolutně neplatných smluv či na základě od počátku zrušených odsuzujících výroků o propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci má charakter časově a věcně podmíněné vlastnického nároku (žaloby), který zanikl jeho včasným a řádným neuplatněním; z tohoto důvodu – možnosti zvláštního uplatnění vlastnického práva – je právní názor soudů o ztrátě pravého vlastnického práva tzv. oprávněných osob jeho řádným neuplatněním legitimní.

Nově ustálená soudní judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR o „předpokladu“ zániku pravého vlastnického práva tzv. neoprávněných osob ve prospěch jejich držitele (detentora)  restitučními právními předpisy zákona č. 87/1991 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb. má v případě převzetí věci čs.státem bez právního důvodu, absolutně neplatných smluv, na základě od počátku zrušených výroků o propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci, charakter nepřípustné konfiskace majetku mimo zákon a bez zavinění a je nelegitimní.

Právní teorii neznámý institut „předpokladu zániku vlastnictví zákonem“ opakovaně vyjadřovaný Ústavním soudem jistě není nahodilý a jeho účelem je vědomě se vyhnout institutu konfiskace.

Ustálená soudní judikatura o konfiskaci majetku institutem „předpokladem zániku vlastnictví zákonem“ tzv. neoprávněných osob, kterým nebylo dáno žádné právo časově ani věcně podmíněného uplatnění jejich pravého vlastnického práva – např. na základě tzv. restitučních předpisů – ve prospěch čs.státu, který se jich často zmocnil podvodem, násilně a bez náhrady, je v případě úplné kontinuity právního řádu v důsledku společenského převratu právně nepřípustnou konfiskací majetku mimo zákon a bez viny.

Restituční právní předpisy zahrnující zejména zákon č. 403/1990 Sb., zákon č. 87/1991 Sb. a zákon č. 229/1991 Sb. byly zajisté inspirovány poválečnými restitučními předpisy zahrnujícími dekret č. 5/1945 Sb. a zákon č. 128/1946 Sb., avšak ani tyto nepodmiňovaly uplatnění nároku čs.státním občanstvím či formou vlastnictví mezi právnickými a fyzickými osobami.

Z důvodu, že poválečné restituční předpisy č. 5/1945 Sb. a zákon č. 128/1946 Sb. byly přijaty bezprostředně po 2. světové válce nemající v historii lidstva obdoby (vyhlazovací válka negermánských národů) – na rozdíl od polistopadového převratu s úplnou právní kontinuitou – je právní názor o ztrátě vlastnického práva tzv. neoprávněných osob a nabytí vlastnického práva čs.státem „předpokladem zániku vlastnického práva zákonem“ nepřípustnou konfiskací majetku v neprospěch cizích státních občanů a právnických osob a ve prospěch majetkových a nacionálních zájmů státu.

Z důvodu, že polistopadové restituční předpisy – stejně jako poválené – ve prospěch čs.státu legalizovaly majetek v řádu stovek miliard korun, nelze je ve prospěch čs.státu – při ústavní rovnosti – nadále vykládat v neprospěch tzv. neoprávněných osob, pokud tyto ani podle tehdejších právních předpisů svoje pravé vlastnické právo neztratily.

Závěrem lze vyslovit postulát, že: „nevlastník nemůže nabýt vlastnické právo k věci převzaté bez právního důvodu, na základě absolutně neplatné smlouvy, či od počátku zrušeného výroku o propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci, jen na základě ustáleného výkladu soudů a právní teorii neznámém institutu „předpokladu zániku vlastnictví zákonem“, nestanoví-li tak v souladu s Ústavou i mezinárodnímu úmluvami, kterými je čs.stát vázán, výslovně sám zákon