Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


K výroku soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle podle občanského zákoníku

I. Úvodem

Z důvodu konstrukce zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se právní praxe v dosud nevídaném rozsahu setkávala se soudními řízeními na nahrazení projevu vůle.

Rovněž složitost ekonomických a právních poměrů do budoucna vyvolá poměrně rozsáhlý výskyt soudních řízení o nahrazení prohlášení projevu vůle.

Zvlášť významné je nahrazení projevu vůle povinného, který nesplní smluvní nebo zákonnou povinnost prohlásit určitou vůli, pravomocným (vykonatelným) soudním rozhodnutím, je-li předmětem smlouvy převod vlastnictví nemovitosti.

Dosavadní problémy právní praxe řízení o nahrazení projevu vůle spočívají zejména v neujasnění předmětu smlouvy o smlouvě budoucí, práv a povinností jednotlivých účastníků, a tím i nenalezení odpovídajícího znění výroků soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle.

Právní teorie i praxe setrvale vychází z právního názoru, že výrok soudního rozhodnutí na nahrazení projevu vůle dle § 50a ObčZ má znít tak, že žalovaný je povinen do určité doby, např. do 3 dnů od právní moci rozsudku, uzavřít konkrétní smlouvu, jejíž obsah je vyjádřen ve výroku soudního rozhodnutí.

II. Základní zákonná úprava

1. Občanský zákoník

2. Občanský soudní řád a restituční zákony

3. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

III. vybraná judikatura

  1. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5.1995 č. j. 7 Cdo 56/94, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 39/1996: „Jestliže nárok na navrácení majetkových práv se podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 232/1991 Sb., ve znění zákona č. 312/1991 Sb., uspokojuje dohodou, pak nemůže být pochyb o tom, že není-li dobrovolně splněn, oprávněná organizace se může domáhat u soudu, aby potřebný projev vůle povinné organizace byl nahrazen rozsudkem ukládajícím prohlášení vůle. Rozsudek ukládající prohlášení vůle (v daném případě uzavření dohody o vydání věci podle zákona č.87/1991 Sb.) se nevykonává žádným ze způsobu výkonů rozhodnutí, tedy ani pokutami podle ustanovení § 351 OSŘ, poněvadž nahrazuje toto prohlášení (§ 161 odst. 3 OSŘ). Týká-li se nemovitosti, je podkladem pro záznam do katastru nemovitostí. Rozsudek ukládající vydání nemovitosti je stejně jako rozsudek ukládající prohlášení vůle podkladem pro záznam do katastru nemovitostí (§ 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.).“
  2. Podle rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25. 7. 1980 č. j. 4 Cz 28/80, uveřejněného ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí IV, str. 662-663: „K registraci kupní smlouvy je nezbytné, aby spolu s pravomocným rozsudkem, který nahrazuje ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 OSŘ prohlášení vůle prodávajícího směřující k uzavření této smlouvy, byl státnímu notářství předložen prvopis smlouvy podepsaný kupujícím. Rozsudkem soudu Ize vyhovět i takovému návrhu, podle něhož má být žalovanému uložena povinnost učinit určitý projev vůle. Podle ustanovení § 161 odst. 3 OSŘ pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. Pokud rozsudek ukládá povinnost uzavřít kupní smlouvu, pak tento rozsudek nahrazuje projev prodávajícího k uzavření smlouvy Poněvadž rozsudek nahrazuje prohlášení vůle potřebné k uzavření smlouvy, musí být znění této smlouvy pojato do výroku rozsudku.Avšak ani rozsudek, který obsahuje znění kupní smlouvy, nemůže nahradit smlouvu samotnou, která je dvoustranným právním úkonem a mohou ji uzavřít pouze účastníci smlouvy. Rozsudek nahrazuje pouze prohlášení vůle včetně podpisu jedné ze smluvních stran.“

Shora uvedené rozsudky jsou v antagonistickém rozporu, pokud se týká zásadní otázky, zda právní mocí rozsudku o nahrazení projevu vůle byla či nebyla uzavřena samotná smlouva a zda v případě nahrazení projevu vůle převodu vlastnictví nemovitosti nabývá oprávněný vlastnické právo vkladem či záznamem v katastru nemovitostí.

IV. Právní závěry

  1. Smlouva (dohoda) o smlouvě budoucí je jako každá smlouva dvoustranný, případně vícestranný, právní úkon, který nutně obsahuje návrh na uzavření smlouvy jedné smluvní strany a přijetí návrhu na uzavření smlouvy druhou smluvní stranou;
  2. závazek uzavření vlastní smlouvy může být mezi účastníky založen bud’ smluvně nebo ze zákona na základě určité právní skutečnosti, zejména návrhu (výzvy) na uzavření smlouvy, případně jiné sjednané nebo stanovené právní skutečnosti;
  3. předmětem smlouvy o smlouvě budoucí je pro všechny její účastníky (strany) společně uzavření vlastní smlouvy;
  4. povinnost zavázaného účastníka budoucí smlouvy je zásadně přijetí konkrétního návrhu na uzavření vlastní smlouvy;
  5. společný závazek uzavření vlastní smlouvy je jejími účastníky splněn okamžikem uzavření platné smlouvy;
  6. neuplatní-li žádný z účastníků smlouvy o smlouvě budoucí svoje právo, nevznikne zavázanému povinnost přijmout návrh na uzavření vlastní smlouvy;
  7. neexistuje žádný hmotněprávní rozdíl mezi smlouvou uzavřenou dobrovolně (mimosoudně) a smlouvou uzavřenou prostřednictvím soudního rozhodnutí nahrazením projevu vůle jednoho z účastníků (strany);
  8. účastník, který nesplní řádně svoji povinnost uzavřít vlastní smlouvu, poruší smluvní nebo zákonnou povinnost přijmout konkrétní návrh smlouvy ve smyslu § 43c ObčZ;
  9. soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle nahrazuje projev vůle jedné ze smluvních stran přijmout konkrétní návrh na uzavření smlouvy. Nahrazení projevu vůle soudem logicky vylučuje podpis žalovaného, neboť se jedná o speciální formu projevu vůle některého z účastníků dohody (smlouvy), která vylučuje obvyklé náležitosti nahrazovaného právního úkonu (přijetí návrhu smlouvy);
  10. pravomocné soudní rozhodnutí plně nahrazuje projev vůle povinného přijmout konkrétní návrh smlouvy, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoli výkonu rozhodnutí, a to z důvodu, že povinnost zavázaného účastníka již byla splněna (nahrazena).Výkon rozhodnutí o nahrazení projevu vůle je tak zcela vyloučen;
  11. soudním rozhodnutím o nahrazení projevu vůle nemůže být stanovena povinnost jednomu z účastníků (stran) smlouvy uzavřít konkrétní smlouvu, neboť povinný nesplnil jen povinnost přijmout konkrétní návrh smlouvy jako jednostranný projev vůle adresovaný oprávněnému;
  12. účastník smlouvy, který nesplní svoji povinnost přijmout konkrétní návrh na uzavření smlouvy, není povinen smlouvu uzavřít, ale jen přijmout návrh na uzavření konkrétní smlouvy, ke kterému je smluvně nebo na základě zákona povinen;
  13. oprávněný účastník ze smlouvy je povinen vůči druhému účastníku smlouvy učinit konkrétní návrh (výzvu) na uzavření smlouvy a teprve poté, co druhý účastník návrh na uzavření smlouvy za sjednaných nebo stanovených podmínek nepřijme, může se oprávněný účastník domáhat nahrazení projevu vůle u soudu;
  14. návrh na uzavření vlastní smlouvy lze učinit před podáním žaloby na nahrazení projevu vůle nebo určitým způsobem v žalobě samotné,výjimečně i v průběhu vlastního soudního řízení;
  15. je-li žaloba formulována tak, jak je dosud v právní praxi obvyklé, tj. že žalovaný je povinen uzavřít s žalobcem do určité doby konkrétní smlouvu, jejíž obsah je uveden ve výroku rozsudku, nelze na základě pravomocného soudního rozhodnutí dovodit, že již byla platně uzavřena samotná smlouva. V takovém případě byl s výhradou nepřesně nahrazen jednostranný projev vůle jednoho z účastníků;
  16. jestliže byl v soudním řízení podle zákona č. 403/1990 Sb. nebo zákona č. 87/1991 Sb. vydán pravomocný rozsudek soudu ukládající povinné osobě uzavřít s oprávněnou osobou konkrétní dohodu o vydání nemovitosti, přičemž takový pravomocný rozsudek odeslal soud k záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., nestala se oprávněná osoba skutečným (pravým) vlastníkem vydávané nemovitosti. Taková osoba může po splnění zákonných podmínek nabýt vlastnictví nemovitosti až uplynutím vydržecí Ihůty;
  17. nabylo-li soudní rozhodnutí nahrazující projev vůle ukládající povinné osobě uzavřít s osobou oprávněnou dohodu o vydání nemovitosti právní moci do 1. 1. 1993, nabyla oprávněná osoba vlastnické právo až registrací dohody o vydání nemovitosti (věci) býv. státním notářstvím. Nestalo-li se tak, je zapotřebí podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí;
  18. oprávněná osoba, které svědčí pravomocný rozsudek soudu ukládající povinné osobě uzavřít s oprávněnou osobou konkrétní dohodu o vydání nemovitosti, musí k pravomocnému rozsudku připojit i svůj projev vůle nutný k uzavření dohody o vydání věcí a poté podat místně příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí
  19. oprávněná osoba nabývá na základě dohody o vydání věci uzavřené podle zákona č. 403/1990 Sb. nebo zákona č. 87/1991 Sb. mimosoudně či na základě pravomocného rozhodnutí soudu nahrazujícího projev vůle vlastnické právo teprve vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to jen na návrh některého z účastníků smlouvy;
  20. oprávněná osoba nabývá na základě pravomocného soudního rozhodnutí ukládajícího povinné osobě věc vydat podle zákona č. 403/1990 Sb. či zákona č. 87/1991 Sb. vlastnické právo záznamem učiněným na základě podání soudu, případně kteréhokoli účastníka, dle § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., a to ke dni vykonatelnosti soudního rozhodnutí;
  21. ustanovení § 50a ObčZ přesně rozlišuje mezi společným závazkem všech účastníků uzavřít vlastní smlouvu, tj. předmět smlouvy o smlouvě budoucí (odstavec 1) a povinností jedné ze stran, případně i více, prohlásit svoji vůli, tj. přijmout konkrétní návrh na uzavření smlouvy (odstavec 2);
  22. pojem návrh na uzavření smlouvy je obsahově shodný s výzvou k vydání věcí, přičemž užití slova výzva je vhodné jako označení jednostranného úkonu oprávněného adresovaného povinnému přijmout konkrétní návrh oprávněného účastníka, ke kterému je zavázaný povinen dle smlouvy nebo zákona;
  23. pokud žalovaný podle pravomocného soudního rozhodnutí nesplní povinnost uzavřít smlouvu a jedná-li se o převod vlastnictví nemovitosti, porušuje dodatečné připojení projevu vůle oprávněného k vykonatelnému rozsudku zákonnou podmínku projevu vůle účastníků na téže listině;
  24. právní mocí rozsudku nahrazujícího vůli povinného přijmout konkrétní návrh oprávněného na uzavření smlouvy je bez dalšího uzavřena vlastní smlouva. Je-li předmětem nahrazení projevu vůle smlouva o převodu vlastnictví nemovitosti, lze doporučit nedílné připojení konkrétního návrhu žalobce na uzavření smlouvy k soudnímu rozhodnutí s odkazem ve výroku rozhodnutí. Mám však za to, že požadavek projevu vůle na téže listině je splněn i tehdy, když je nahrazován projev vůle žalovaného přijmout konkrétní návrh smlouvy, pokud je tento obsažen v písemném vyhotovení soudního rozhodnutí;
  25. nabytí vlastnického práva právní mocí (vykonatelností) soudního rozhodnutí ukládajícího povinnému uzavřít do určité doby dohodu o vydání nemovitosti, popř. kupní smlouvu o převodu vlastnictví nemovitosti, a tím i vyznačení záznamu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. je vyloučeno, neboť dohoda o vydání nemovitosti uzavřená podle restitučních zákonů podléhá výslovně vkladu (registraci) vlastnického práva, přičemž právní následky smlouvy uzavřené prostřednictvím nahrazením vůle soudem nebo mimosoudně musí být vždy stejné.

V. Znění výroku soudního rozhodnutí

Jak jsem uvedl výše, není dosavadní soudní praxe řízení na nahrazení projevu vůle v souladu s platnou právní úpravou, přičemž platný občanský zákoník upravuje hmotněprávní povinnosti i práva účastníků jednoznačně.

Znění platných právních předpisů odpovídá toto znění výroku rozsudku (soudního smíru) na nahrazení projevu vůle:

  1. Žalovaný přijímá návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy (dohody o vydání věci) ze dne …… tohoto znění:
  1. Žalobce prodává dům čp. …… v …… na stavební parcele …… a stavební parcelu č. ……, vše v kat. ú. …… za kupní cenu ve výši …… žalovanému.
  2. Žalobce bezúplatně vydává dům čp. …… v …… na stavební parcele …… a stavební parcelu č. ……, vše v kat. ú. …… žalovanému.

  1. Žalovaný, přijímá návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy (dohody o vydání věcí) ze dne ……, který tvoří nedílnou součást výroku tohoto rozsudku.
  2. Nahrazuje se (Soud nahrazuje) vůle(i) žalovaného přijmout návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy ze dne …. tohoto znění:

Výše uvedená znění výroků rozsudků přesně odpovídají znění ustanovení § 50a ObčZ, a pokud je předmětem vlastní smlouvy převod vlastnictví nemovitostí, splňují rovněž zákonný požadavek projevu vůle účastníků na téže listině, který byl dosud pomíjen.

Právní mocí rozsudku je plně nahrazena vůle povinného, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoli dalšího právního úkonu nebo výkonu rozhodnutí. Pravomocná soudní rozhodnutí ukládající povinnost uzavřít do určité doby samotnou smlouvu účastníku smlouvy, který nesplní zavázaný projev vůle, jsou nesrozumitelné a jen s velkými výkladovými obtížemi je Ize považovat za platný hmotněprávní úkon.

JUDr. Luboš Chalupa, Praha