Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


K rozporu tzv. předstižné vazby a jejím nahrazením peněžitou zárukou s Ústavou a mezinárodními úmluvami

I. Úvodem

Změna společenského zřízení na demokratický právní stát vyžaduje ve všech právních oblastech určitý čas na to, aby právní normy, které nejsou v souladu s Ústavou a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, byly zrušeny či změněny.

Trestní řád je z hlediska záruky základních lidských práv jednou z nejdůležitějších právních norem, která spolu s jejím naplňováním v praxi orgánů činných v trestním řízení významně dokumentuje skutečnou úroveň právní jistoty občanů.

Doba více než 8 let od změny společenského zřízení a více než 5 let od přijetí Ústavy České republiky byla více než dostatečná, aby zákonodárce uvedl důležitá zákonná ustanovení do souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a zavazujícími mezinárodními úmluvami.

Vazba je v trestním řízení jedním z klíčových institutů a její právní úprava je z hlediska lidských práv zcela zásadní, a to již s ohledem na její dřívější zneužívání represivními orgány.

Presumpce neviny je z hlediska obviněného a občana nejdůležitější zásadou trestního řízení, kterou je třeba z důvodů právních i psychologických důsledně dodržovat jak v oblasti moci zákonodárné, tak soudní.

Rozhodnutím soudu (soudce) o vzetí obviněného do tzv. předstižné vazby a jejím nahrazení peněžitou zárukou na základě znění platného trestního řádu soud (soudce) v podstatě nepřímo vyslovuje vinu obviněného tím, že jej označuje jako osobu, která spáchala trestný čin, pokusila se o něj či jeho spáchání připravovala.

II. Platná právní úprava

Z. Trestní řád-TrŘ (zákon č. 141/1961 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákony č . 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1984 Sb., č.159/1989 Sb., č. 178/I990 Sb., č. 303/I990 Sb., č. 558/1991 Sb., Č. 25/1993 Sb., II5/1993 Sb., Č. 292/1993 Sb., 154/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu ČR č. 2I4/1994 Sb., nálezem Ústavního soudu ČR č. 8/1995 Sb., zákony č. 152/1995 Sb., č. 150/1997 a č. 209/1997 ,Sb)

-§ 67 odst.c) TrŘ (Předstižná vazba)

„Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude pokračovat v trestné činnosti, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.“

-§ 73a odst . 3 písm. c ) TrŘ ( Peněžitá záruka )
„Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruku připadá státu, jestliže obviněný pokračuje v trestné činnosti nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo“

-§ 2 odst.2 TrŘ

„Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen“.

Čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ~ „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

3. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, uveřejněná pod č. 209/I992 Sb.

-článek 5 odst. 1 písm.c)

„Zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku pro jeho spáchání;“

-článek 6 odst.2

„Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“

4. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech

-článek 14 odst.2

„Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána vina.“

III. Právní úprava předstižné vazby v trestních řádech platných do účinnosti zákona č. 141/1961 Sb.

1. Trestní řád platný do 31.7.1950 rozlišoval obligatorní vazbu v případě důvodného podezření ze zločinu, na který zákon stanoví trest smrti anebo trest nejméně 10 let žaláře, což byly trestné případy, které projednávaly porotní soudy.

Nešlo-li o výše uvedené trestné případy, mohl být obviněný vzat do prozatímní zajišt’ovací vazby jen ze čtyř důvodů, uvedených v § 175 trestního řádu, který u tzv. předstižné vazbě zněl takto: “ Když ospravedlňují zvláštní okolnosti obavu, že obviněný bude čin opakovati anebo, že čin, nějž se jen pokoušel anebo kterým hrozil, provede.“

2. Ustanovení § 96 zákona č. 87/1950 Sb.(účinnost od 1.8.1950-31.12.1956):

    1. Je-li obviněný podezřelý z trestného činnu, na který zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně deset let, musí být vzat do vazby.
    2. Obviněný může být vzat do vazby též, jsou-li tu skutečnosti které odůvodňují obavu,
      a) že uprchne, zejména proto, že nelze ihned zjistit jeho totožnost nebo bydliště, nebo pro pro vysoký trest, který ho podle očekávání postihne
      b) že bude působit na svědky nebo spoluobviněně anebo že bude jinak mařit objasnění skutečností závažných pro trestní řízení, nebo
      c) že se znovu dopustí trestného činu, který spáchal, nebo že dokoná trestný čin, kterým vyhrožoval
    3. Ustanovení § 79 zákona č.64/1956 Sb. (účinnost 1.1.1957-31.12.1961):
      Obviněný smí vzat do vazby jen tehdy, jestliže tu jsou skutečnosti, které dostatečně odůvodňují obavu,
      a) že uprchne, zejména proto, že nelze ihned zjistit jeho totožnost nebo bydliště, nebo pro jeho vysoký trest, který ho podle očekávání postihne
      b) že bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo že bude jinak mařit skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
      c) že se znovu dopustí trestného činu, který spáchal, nebo že dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo že vykoná trestný čin, kterým hrozil

IV. Presumpce neviny

Presumpce neviny v trestním řízení znamená především tato pravidla (1):

„1. Obviněnému musí být vina zákonným způsobem dokázána;

2. zůstanou-li po pečlivém provedení a zhodnocení všech reálně dostupných důkazů v jakémkoli směru pochybnosti o vině obviněného, rozhodne se podle zásady in dubio pro reo vždy v jeho prospěch;

3. nedokázaná vina má stejný význam jako prokázaná nevina;

4. orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat vůči obviněnému nestraně a nezaujatě;

5. obviněnému je možno ukládat jen taková zákonná omezení, která jsou nutná k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení;

6.odsuzující rozsudek musí nabýt právní moci.“

V. Judikatura a právní literatura

Právní literatura ani soudní judikatura za dobu více než 48 let neměla žádné výhrady k souladu znění ustanovení trestního řádu o tzv. předstižné vazbě s Ústavou a zavazujícími mezinárodními úmluvami, přičemž tento stav trvá dosud.

Podle rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 39/95 Sb. rozh. „Existence důvodu vazby podle § 67 písm.c) TrŘ záležejicího v obavě, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, lze posuzovat jen z hlediska pokračování ve stejné trestné činnosti, jako je ta, pro kterou je stihán, tedy nebezpečí, že opakuje týž trestný čin nebo spáchá trestný čin téže povahy. Pokračování ve stíhaném trestném činu nebo udržování protiprávního stavu vyvolaného stíhaným trestným činem je vyloučeno s ohledem na ustanovení § 12 odst. 11 TrŘ.

„Důvody předstižné vazby vzhledem k jejich povaze přicházejí v úvahu pouze u deliktů dolózních. Předpokládá se tu bezprostřední nebezpečí další trestné činnosti. Pokračováním v trestné činnosti, pro níž je stíhán, se tu nerozumí vlastní pokračování v trestném činu ( ~ 89 odst. 3 TrZ ) , ani další akty či útoky u téhož hromadného trestného činu, ale opakování téhož trestného činu nebo spáchání trestného činu téže povahy.“ (Šáma1,P,- Krá1,V.-Baxa, ,T.-Púry,F.:Trestní řád, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H. Beck 1995, str. 263)

VI. Rozpor tzv. předstižné vazby a jejím nahrazením peněžitou zárukou s Ústavou a mezinárodními smlouvami

Podle stěžejní zásady trestního řízeni z hlediska obviněného, tj. presumpce neviny, je třeba obviněného považovat jako osobu, která je nevinná (nespáchala trestný čin, nepřipravovala jej ani se o něj nepokusila), a to až do právní moci odsuzujícího rozsudku.

Trestní řád v rozporu s Ústavou a zavazujícími mezinárodními úmluvami již od roku 1962 (1950) protiprávně stanoví jako zákonnou podmínku vzetí obviněného do tzv. předstižné vazby, že obviněný již před vzetím do vazby trestný čin, pro který je stíhán, spáchal nebo se pokusil o trestný čin nebo jej připravoval.

Znění ustanovení § 67 písm.c) TrŘ, zejména nepodmíněným a minulým časem, samo o sobě hrubě porušuje ústavní zásadu presumpce neviny, kterou jinak výslovně zakotvuje v ustanovení § 2 odst.2 TrŘ.

Označit obviněného jako osobu, která spáchala trestný čin, pro který je stíhána, v rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení před pravomocným odsuzujícím rozsudkem lze připustit nejvýše ze strany vyšetřovatele nebo státního zástupce, nikoli ze strany soudu (soudce) jako nezávislého státního orgánu rozhodující o vině obviněného zásadně až rozsudkem.

Protiústavnost a rozpor s mezinárodními úmluvami u tzv. předstižné vazby jen dokumentuje skutečný duch trestního řádu, ovlivněný sovětskými vzory, od roku 1950 do roku 1990, kdy trestní právo bylo v určitých politicky motivovaných procesech zneužíváno proti nepohodlným osobám a kdy všeobecně hlavní váha trestního řizení byla záměrně a účelově přesouvána do přípravného řízení.

Tento nepřijatelný právní stav však trvá i po devíti novelizacích trestního řádu od 1.1.1990, přičemž zákonem č . 152 / 1995 Sb . bylo ustanovení § 67 písm.c) TrŘ přímo novelizováno doplnění slov „pro něž je stíhán“.

Pokud jakékoli rozhodnutí soudu (soudce) před pravomocným odsuzujícím rozsudkem označuje obviněného přímo či nepřímo jako osobu, která spáchala trestný čin, je porušeno ústavní právo obviněného jako osoby nevinné a je narušována důvěra v nezaujatost a nestrannost soudu (soudce}.

Je-li třeba na základě Ústavy, zavazujících mezinárodních úmluv a trestního řádu, hledět na obviněného až do právní moci odsuzujícího rozsudku jako na nevinného, nemůže do té doby z hlediska trestního řízení méně významné rozhodnutí soudu označit obviněného jako osobu, která trestný čin, pro něž je stíhán, spáchala.

Trestní řád je vnitřně rozporný, neboť trestní stíhání je zahájeno a obžaloba podávána pro určitý skutek, ve kterém je spatřován určitý trestný čin, přičemž rozhodování o tzv. předstižné vazbě a jejím nahrazením peněžitou zárukou nutí soud v rozporu s presumpcí neviny rozhodovat o tom, zda obvinění před vzetím do vazby a před pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestní čin spáchal, pokusil se o něj či jej připravoval.

VII. Závěrem

Z důvodu, že dosud platné znění ustanovení § 67 písm. c ) TrŘ a ustanovení § 73a odst . 3 písm. c ) TrŘ jsou ve zjevném rozporu s ustanoveními trestního řádu a Ústavy o presumpci nevinny, nelze do doby odstranění tohoto protiústavního právního stavu rozhodovat o tzv. předstižné vazbě a jejím nahrazení peněžitou zárukou.

Z hlediska obviněného je na místě, aby obviněný proti pravomocnému rozhodnutí soudu (soudce) o vzetí do vazby podle § 67 písm. c) TrŘ , případně o zamítnutí peněžité záruky dle § 73a odst.3 písm.c) TrŘ, podal u Ústavního soudu ČR ústavní stížnost s návrhem na zrušení částí výše uvedených ustanovení TrŘ (slovo „trestné“ a slova „trestný“).

Soud (soudce) by měl v případě rozhodování o tzv . předstižné vazbě a jejím nahrazením peněžitou zárukou pro rozpor s Ústavou a mezinárodními smlouvami věc předložit Ústavnímu soudu České republiky ve smyslu článku 95 odst.2 ústavy.

Z jazykového, logického, systematického, teologického, jakož i historického výkladu trestního řádu Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a výše uvedených mezinárodních úmluv, jednoznačně vyplývá více než 48 letý ústavní nesoulad ustanovení trestního řádu o tzv. předstižné vazbě, který je třeba neprodleně odstranit zrušujícím nálezem Ústavního soudu nebo novelizací trestního řádu.

V případě, že ustanovení zákona výslovné a jednoznačné stanoví určité zákonné podmínky pro jeho aplikaci, nelze rozpor takovéto normy s Ústavou, případně mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, odstranit jinak než jejich novelizací nebo zrušujícím nálezem Ústavního soudu ČR.

Účelový výklad soudů snažící se prozatímně odstraňovat zjevný rozpor zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení s Ústavou je ve skutečnosti zásahem soudní moci do zákonodárné a ve svém důsledku sám ohrožuje ústavní princip právního státu zaručený Ústavou České republiky.

De lege ferenda v ustanoveních § 67 písm. c) TrŘ a § 73a odst.3 TrŘ navrhuji vyjma zrušení ústavně nepřijatelných slov „trestné a „trestný“ a nahrazení slova „čin“ slovem „skutek“, a to spolu s jazykovým a právně teoretickým zpřesněním zmíněných ustanovení (“opakování“ namísto zavádějícího pojmu „pokračování“)

(1) Pavlíček, V.-Hřebejk, J.-Knapp,V.-Kostečka, J.Sovák, Z . , Ústava a ústavní řád České republiky, 2 , díl:Práva a svobody, Linde Praha a.s., 1996, str.290191)

JUDr. Luboš Chalupa