Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


K poskytnutí finanční náhrady dle § 13 zákona č. 87/1991 Sb.

(Právní rádce 10/2004)

V soudní praxi se vyskytují případy, kdy Ministerstvo financí ČR odmítá vyplatit oprávněným osobám finanční náhradu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb., přestože restituční nárok byl pravomocným a vykonatelným výrokem soudu, vydaným v soudním řízení o vydání věci mezi oprávněnými a povinnými osobami, uznán za oprávněný s tím, že nemovitosti nelze vydat jen z určitého důvodu, např. jejich zastavěnosti po převzetí pozemku čs.státem. Tento nežádoucí stav se naopak prakticky nevyskytuje v případě poskytování náhradních pozemků Pozemkovým fondem ČR za nevydané pozemky ve smyslu ustanovení § 11 zákona o půdě, či ostatní náhrady poskytované Ministerstvem zemědělství ČR.

„Nárok na náhradu za nevydané nemovitosti je řádným restitučním nárokem. Je proto nutné, aby v případě negativního rozhodnutí pozemkového úřadu ve vztahu k restituentům bylo ve výroku stanoveno, že se nemovitosti nevydávají a z jakých důvodů se nevydávají. Pouhé určení, že restituent není vlastníkem požadovaných nemovitostí znamená, m. j. určení zániku jeho vlastnického práva, což však § 6 zákona o půdě neupravuje.“ 1)

Z důvodu, že poskytnutí finanční náhrady dle ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb. je odvozeným restitučním nárokem, zásadně podmíněným nemožností vydání věcí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 87/1991 Sb., je v zájmu právní jistoty, aby Ministerstvo financí ČR bez ohledu na svůj vlastní názor respektovalo jednoznačné odůvodnění pravomocných a vykonatelných rozsudků soudu o nevydání věci zakládajících nárok na finanční náhradu.

V případě, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR 1) obsahuje pravomocný a vykonatelný výrok soudu, zamítající nárok na vydání konkrétních věcí jen z určitých důvodů, např. zastavěnosti, privatizace, s odkazem na konkrétní ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., musí soud ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. per analogiam, zavazující výrok soudu respektovat a náhradu oprávněným osobám přiznat a to bez ohledu na případnou změnu právního názoru vyšších soudů např. v otázce tzv.rozhodného období; tím není dotčeno právo Ministerstva financí ČR vznášet jiné námitky, týkající se např. včasnosti uplatnění nároku na finanční náhradu.

Pravomocným a vykonatelným výrokem rozsudku soudu, zamítajícího nárok na vydání konkrétních věcí jen z určitých důvodů, např. zastavěnosti pozemku po převzetí čs.státem, s odkazem na určitou zákonnou normu, je pro soud ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. per analogiam závazně vyřešena otázka oprávněnosti restitučního nároku na poskytnutí finanční náhrady ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb.

Byl-li v řízení o vydání věcí mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou vydán pravomocný rozsudek, zakládající ve výroku, případně v jednoznačném odůvodnění, odvozený nárok oprávněných osob na finanční náhradu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb., vychází z tohoto rozsudku soud v řízení o finanční náhradu mezi oprávněnou osobou a Českou republikou, organizační složkou Ministerstvo financí ČR, ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. per analogiam.

Vychází-li soud z rozhodnutí vydaného jiným příslušným orgánem o určité otázce ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř., musí nutně vycházet i z pravomocného rozhodnutí (výroku) příslušného soudu, který o určité otázce mezi účastníky hmotně právního vztahu již dříve rozhodl, např. v řízení o poskytnutí finanční náhrady dle § 13 zákona č. 87/1991 Sb. vychází soud z pravomocného rozhodnutí o vydání věcí, v řízení o určení vlastnictví vychází soud z pravomocného rozsudku o neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva apod.

Pravomocným rozsudkem soudu o vydání věci ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb. mezi oprávněnou osobou jako žalobcem a povinnou osobou jako žalovaným je v rozsahu skutkových zjištění a právního názoru rozsudku obsaženého v odůvodnění rozsudku závazně vyřešena otázka existence či neexistence restitučního nároku na finanční náhradu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb., které Ministerstvo financí ČR jako státní orgán musí respektovat.

Čs.stát, Ministerstvo financí ČR, je povinno poskytnout finanční náhradu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb. v případě, že je vydán pravomocný rozsudek soudu o vydání věcí, zamítající žalobu o vydání věcí z důvodu, že pro zákonný důvod nelze odňatou věc fyzicky vydat, např. dle § 8 zákona č. 87/1991 Sb., splní-li oprávněná osoba např. podmínku včasnosti uplatnění nároku na finanční náhradu. Tento vztah vázanosti poskytnutí finanční náhrady dle § 13 zákona č. 87/1991 Sb. na řízení o vydání věcí dle § 6 cit. zákona je jednoznačně vyjádřen tím, že zákon váže lhůtu k podání písemné žádosti dle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. i na výsledek řízení o vydání věcí ( … nebo ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci).

Zákonodárce v ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb. termínem „vyplatí“ vystihl charakter plnění státu jako odvozeného od základního právního vztahu mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou, do kterého ze zákonných důvodů vstupuje jako pasivnější subjekt třetí osoba, čs.stát, ministerstvo financí.

Pokud pravomocný a vykonatelný rozsudek zamítající vydání věcí, vydaný v době neustálené judikatury, na základě žaloby oprávněné osoby s trvalým pobytem mimo území ČR vůči povinné osobě a dalšímu nabyvateli a o peněžní náhradu dle § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. vůči oprávněné osobě s trvalým pobytem na území ČR, jednoznačně odkáže oprávněnou osobu s trvalým pobytem mimo území ČR jen na nárok na finanční náhradu dle § 13 zákona č. 87/1991 Sb., je takovým pravomocným rozsudkem vázáno i samotné Ministerstvo financí ČR, resp. stát. Pravomocný rozsudek soudu v konkrétní věci má přednost před právním názorem vyjádřeným soudem v jiné věci, byť může být takový obecný právní názor později shledán právně správnější. 2)

_____________________________________________________________________________
Rovněž v řízení o pojistné plnění a o nároky z ručitelských závazků soud ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. per analogiam vychází z pravomocných rozsudků soudů, vydaných v soudním řízení mezi poškozeným a škůdcem o náhradu škody, mezi věřitelem a dlužníkem o dlužnou částku, a to i s přihlédnutím k ustanovení § 93 o.s.ř., umožňující neformální vstup do řízení osob, které mají právní zájem na výsledku řízení (pojišťovna, ručitel, osoba vyplácející plnění pro případ nemožnosti naturální restituce); tím není dotčeno právo pojišťovny namítat nesplnění či porušení konkrétních ujednání pojistné smlouvy, právo ručitele namítat nesplnění vzniku nároku z důvodu nesplnění ručitelských podmínek věřitelem apod.

1) nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.10.1999, sp.zn. II. ÚS 543/98 (in.: Sbírka nálezu a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 147)
2) rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2003, sp.zn. 22 Cdo 657/2003 (in.: Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25, C 1915): „I věcně nesprávná soudní rozhodnutí, která byla vydána v rámci pravomoci soudu, jsou poté, co nabyla právní moci, závazná. Takovým věcně nesprávným, nicméně závazným rozhodnutím soudu může být i rozhodnutí, jež je založeno na správním aktu, který je svou povahou nulitní (nicotný, tzv. paakt).“