Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


K otázce úroků z prodlení v soudních rozhodnutích

I. Úvodem

Rozvojem společenských poměrů v průběhu 20. století, na které právní řády dosud nebyly schopny nalézt odpovídající odpověď, zejména vzhledem k požadavku objektivního, spravedlivého, včasného a účinného vyřizování soudních sporů, vzniká napětí ve společnosti, které může přerůstat až v určitou nedůvěru v demokratický společenský systém.

Četná soudní rozhodnutí jsou v rozporu s dosaženou vědeckou a technickou úrovní společnosti stále často spíše záležitostí subjektivního rozhodování jednotlivých soudců než výrazem důkladné skutkové a právní analýzy případu.

V právní praxi stále nejsou dostatečně respektována vykonatelná soudní rozhodnutí, přičemž povinní nadále spoléhají na neúčinnost soudní moci v oblasti výkonu rozhodnutí.

Vyjma legislativní oblasti více zaměřené na úplnou a preventivní úpravu společenských vztahů a jednodušší i účinnější procesní normy, může k určité nápravě přispět i stanovení podmíněné povinnosti úhrady budoucích úroků z prodlení jako akcesorického závazku přisouzeného již ve vykonatelném soudním rozhodnutí ve věci samé.

II. Konstitutivní a deklaratorní rozhodnutí

Právní teorie rozlišuje rozhodnutí ve věci samé na rozhodnutí konstitutivní a deklaratorní.

Konstitutivní rozhodnutí soudu jsou taková rozhodnutí, která jsou z hlediska hmotného práva novou právní skutečností, např. rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví.

Deklaratorní rozhodnutí soudu jsou taková rozhodnutí, která z hlediska hmotného práva novou právní skutečnost nepředstavují, nýbrž pouze autoritativně zjišťují existující nebo neexistující sporný hmotněprávní vztah.

Prodlení dlužníka nastává tehdy, když dlužník svůj závazek nesplní včas a neexistují žádné relevantní okolnosti, které by bránily jeho splnění (prodlení věřitele, splnění vzájemné povinnosti věřitele apod.). Předpokladem dlužníkova prodlení jsou platná a žalovatelná pohledávka, dospělost (splatnost) pohledávky a dlužníkem zaviněné zmeškání.

Dostane-li se dlužník do prodlení, mění se obsah obligace a jeho povinnosti se rozšiřují, přičemž je-li předmětem závazek peněžitý, je povinen platit úroky z prodlení.

Dlužníkovo prodlení peněžitého dluhu skončí zaplacením celého dluhu, poskytnutím nové lhůty věřitelem, zánikem obligace novací.

Právní problematika úroků z prodlení u konstitutivních rozhodnutí je obdobná i v případech deklaratorních rozhodnutí, ve kterých soud určí (posune) lhůtu splatnosti až po právní moci rozsudku, jakož i u rozhodnutí o nákladech řízení.

III. Výrok rozhodnutí o podmíněném zaplacení úroků z prodlení

Níže uvedené výroky rozsudků o podmíněné úhradě úroků z prodlení se týkají poměrně rozsáhlé oblasti soukromého práva, nároků na zaplacení peněžitých částek, a to u:

Přiznání budoucích úroků z prodlení předpokládá vždy návrh (uplatnění práva) navrhovatele, jinak soud nemůže podmíněné zaplacení úroků z prodlení přiznat.

Přiznání podmíněného úroku z prodlení v soudních rozhodnutích nebrání žádné hmotněprávní ani procesněprávní ustanovení, přičemž právní zájem na stanovení úroků z prodlení vyplývá ze skutečnosti, že hmotněprávní i procesněprávní povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu v případě prodlení povinného sebou automaticky nese i ex lege povinnost platit úroky z prodlení, pokud oprávněný tyto úroky předem uplatní.

Podmíněné budoucí plnění v soudních rozhodnutích soudní praxe respektuje např. u dosud nesplatných pohledávek bývalých manželů vypořádávaných v rámci zaniklého BSM. Rovněž procesněprávní povinnost zaplacení úroků z prodlení u deklaratorních rozhodnutí směřuje i do budoucnosti (od … do zaplacení).

Výrok soudního rozhodnutí spolu s výrokem o podmíněné (budoucí) povinnosti zaplacení úroků z prodlení může znít např. takto:

  1. „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku s úroky z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k 1. dni vykonatelnosti rozsudku, a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.“
  2. „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku; pokud žalobce tuto povinnost nesplní včas, je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku … Kč s úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k prvnímu dni vykonatelnosti tohoto rozsudku, a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.“
  3. „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku … do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak je žalovaný vedle této částky povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k prvnímu dni vykonatelnosti rozsudku, a to ode dne vykonatelnosti rozsudku do zaplacení.“

V případě, že povinný svoji povinnost zaplatit určitou částku stanovenou v soudním rozhodnutí splní řádně a včas, povinnost platit úroky z prodlení nevznikne, neboť povinnost platit úroky z prodlení nenastane a ani nastat nemůže (do zaplacení).

Pokud jde o konkrétní výši úroků z prodlení, tj. dvojnásobek diskontní sazby stanovené ČNB a platné k 1. dni prodlení s plněním peněžitého dluhu, jedná se o skutečnost obecně známou, již není třeba ve smyslu § 121 OSŘ dokazovat, takže určitost, veřejná dostupnost a objektivnost této skutečnosti je u všech účastníků plně zaručena.

Právní skutečnost zaplacení či nezaplacení, případně rozsahu nezaplacení dlužné částky stanovené vykonatelným rozhodnutím soudu, je v případě dobrovolného nesplnění zcela na prokázání v exekučním řízení tak, jak je to běžné v případě soudních rozhodnutí, u nichž byla stanovena povinnost platit úroky z prodlení z dlužné částky od konkrétního termínu do zaplacení.

Novost tohoto institutu může účastníkům zpočátku překlenout vzorový závěr odůvodnění rozhodnutí soudu včetně objasnění, kdy nabývá rozhodnutí vykonatelnosti, jaká je aktuální výše diskontní sazby ke dni vyhlášení rozhodnutí, a kde je možné zjistit platnou sazbu k 1. dni vykonatelnosti.

Váže-li se povinnost zaplacení určité částky na právní moc rozhodnutí, je možné vázat zaplacení úroků z prodlení i na vykonatelnost rozhodnutí.

Je-li přípustné vázat plnění ve výroku rozsudku na splnění vzájemné povinnosti, lze vázat zaplacení budoucích úroků z prodlení vedle zaplacení určité přisouzené částky i na případné nesplnění povinnosti povinného určitý dluh včas uhradit.

Pokud jde o určitost úroků z prodlení jako akcesorického závazku v soudním rozhodnutí, lze argumentovat např. obecným zněním výroků hlavního závazku o zajištění budoucího náhradního bytu, resp. náhradního ubytování ve prospěch dosavadních uživatelů bytů, jejichž adekvátnost se též prokazuje až v řízení exekučním.

IV. Úroky z prodlení u výživného

V soudní praxi není známo jediné uveřejněné soudní rozhodnutí, ve kterém by soud na návrh oprávněného přisoudil dlužné výživné i s úrokem z prodlení. Tento právní stav přispívá k tomu, že povinní často neplní svoji vyživovací povinnost tak, jak jim ukládá zákon o rodině.

K této situaci napomáhá i to, že v případě prodlení s placením výživného povinný splácí dlužné výživné zpravidla v dlouhodobých měsíčních splátkách bez jakékoli jiné majetkové sankce, jako je úrok z prodlení nebo náhrada škody.

Jednou z právních možností, jak těmto případům předcházet, případně nezatěžovat soudy ani účastníky dalším soudním řízením jen o akcesorickém závazku úroků z prodlení, je přiznat na základě návrhu oprávněného vedle dlužného výživného i úroky z prodlení.

Podle § 104 ZOR se ustanovení občanského zákoníku používají tehdy, nestanoví-li tento zákon (zákon o rodině) něco jiného.

Podle § 517 odst. 2 ObčZ, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle § 521 ObčZ, dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

Podle § 1 vlád. nař. č. 142/1994 Sb. výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

Pokud soud rozhoduje o dlužném výživném, může oprávněný uplatnit svoje právo na úroky z prodlení vedle dlužného výživného, přičemž v takovém případě soud musí oprávněnému tyto úroky z prodlení přiznat. Rozhodne-li soud rozhodnutím o plnění dlužného výživného ve splátkách, musí rozhodnout i o úrocích z prodlení, neboť ust. § 521 ObčZ se týká jen dohody oprávněného a povinného, tj. nevztahuje se na autoritativní rozhodnutí soudu.

Pokud jde o běžné výživné, může znít soudní rozhodnutí včetně budoucích úroků z prodlení pro případ prodlení povinného takto:

,… je povinen platit výživné na nezl. … ve výši … měsíčně předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám … vždy s úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k 1. dni prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou výživného, a to od 16. dne příslušného měsíce do zaplacení.“

Mám za to, že shora uvedený výrok o podmíněných budoucích úrocích z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb běžného výživného je možný i takto obecně, tj. z dlužného výživného, neboť všem účastníkům je zjevné, že se jedná o případ prodlení s konkrétními platbami, jejichž prokazování v praxi (exekuci) nečiní žádné problémy.

Přisouzení budoucích úroků z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb běžného výživného je natolik srozumitelné a určité, že případné obtíže vysoce převyšuje zájem na dobrovolném plnění povinnosti platit výživné, k čemuž přistupuje preventivní a bezprostřední sankce pro případ, kdyby tomu tak nebylo.

V. Úrok z prodlení ve výroku o nákladech řízení

Právní teorie považuje nárok na náhradu nákladů řízení za nárok procesněprávní,neboť má svůj základ v procesním právu a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má z tohoto pohledu konstitutivní povahu.

Mám za to, že nárok na náhradu nákladů soudního řízení není čistě nárokem procesněprávním, neboť jeho úprava je obsažena i v hmotněprávních ustanoveních, např. § 121 ObčZ.

Náklady soudního řízení zásadně platí účastníci řízení sami a povinnost jejich úhrady soud přiznává podle úspěchu ve věci, případně zavinění. Převážnou část nákladů řízení nesou účastníci zpravidla zálohově předem, zejména pokud se týká zaplacení soudního poplatku a nákladů svého právního zastoupení.

V řízení, jehož předmětem je peněžní plnění, náklady soudního řízení dosahují značné výše, přičemž v komplikovaných případech nezřídka přesahují i samotnou žalovanou částku.

V občanském soudním řízení činí maximálně soudní poplatky 500 000 Kč za každý stupeň soudního řízení a v řízení o vypořádání BSM maximálně 200 000 Kč za řízení v I. stupni. Odměna za každý úkon právní pomoci pro účely rozhodnutí soudu o nákladech řízení např. v řízení o zaplacení částky 200 000 Kč činí 5 750 Kč.

Jak soudní poplatky, tak náklady právního zastoupení advokátem, nesou účastníci zpravidla předem, což při průměrné několikaleté délce soudních řízení vyvolává vlivem inflace a devalvace značnou ztrátu, kterou nevyrovná ani přiznání nákladů řízení soudním rozhodnutím.

Je skutečností, že účastníci soudních řízení, kteří jsou podle vykonatelného rozhodnutí soudu o nákladech řízení povinni tyto náklady úspěšnějšímu účastníkovi nahradit, vědí a často spoléhají na další několikaleté vymáhání těchto nákladů v exekučním řízení, aniž by jim hrozila reálná majetková sankce za nesplnění jejich povinnosti.

Je právně možné, avšak zcela nehospodárné a zatěžující účastníky i soudy, aby oprávněný účastník po zpravidla dlouhém, psychicky a ekonomicky náročném soudním řízení ve věci samé, v případě prodlení povinného s úhradou vykonatelných nákladů řízení opětovně žaloval u soudu tutéž osobu jen o úroky z prodlení a nesl tak náklady dalšího řízení.

Určitým řešením by mohlo být přiznání podmíněného nároku na zaplacení úroků z prodlení pro případ nesplnění povinnosti uhradit náklady řízení včas. Jakmile si bude účastník vědom následků jeho prodlení, vyjma případů notorických neplatičů či nesolventních dlužníků, zváží ekonomickou nevýhodnost svého jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení s budoucími úroky z prodlení by mohl znít např. takto:

„Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši … do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí s úroky z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k 1. dni vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, a to ode dne vykonatelnosti tohoto rozhodnutí do zaplacení“ .

VI. Závěrem

Hlavním účelem přiznání podmíněného budoucího úroku z prodlení jako akcesorického závazku v soudních rozhodnutích v případě prodlení s peněžitým plněním u vykonatelných soudních rozhodnutí je preventivní působení na povinné, aby stanovenou povinnost splnili dobrovolně (nedošlo k exekuci), a aby oprávněný nemusel vyčkávat, až povinný dluh zaplatí a poté jej znovu zažalovat již jen o úroky z prodlení.

Aktuální výši diskontní sazby, jakož i způsob zjištění vykonatelnosti rozhodnutí a případné změny diskontních sazeb, může obsahovat vzorové poučení účastníků v soudních rozhodnutích.

Znění výroků soudních rozhodnutí se postupem času zjednodušilo natolik, že pokračování tohoto stavu může způsobit přílišnou rigidnost soudních rozhodnutí, které se tak stále častěji dostávají do rozporu s dosaženou dynamikou společnosti.

V případě rozhodování soudů o hlavních závazcích mezi účastníky soudního řízení lze na základě návrhu oprávněného rozhodovat i o budoucích akcesorických závazcích (např. úroků z prodlení), pokud povinný svůj hlavní závazek obsažený ve vykonatelném soudním rozhodnutí nesplní včas a řádně.

JUDr. Luboš Chalupa, Praha