Advokátní kancelář JUDr. Luboš Chalupa

Naše specializace:

Pozemkové právo včetně sporů o duplicitního vlastnictví
a vydržení, rozvodové právo včetně vypořádání společného
jmění manželů, bytové právo, dědické právo

Hledat v článcích

Vyberte kategorii:
Hledaný výraz:         

Nejnovější články


Nejčtenější články


Hospodaření manželů se SJM mimo obvyklou správu

I. Úvodem

Majetkové vztahy mezi manžely jsou jedním ze základů občanského práva. Rozvojem majetkových vztahů i nezadržitelným rozvolňováním rodinných vztahů je na místě, aby si manželé byli dostatečně vědomi právních následků hospodaření se společným majetkem, zvláště jedná-li se o vyšší hodnoty, či vykazuje-li jejich manželství určité známky rozvratu.

Právní postavení manželů při hospodaření se společným jměním (BSM) je rozhodující pro posouzení platnosti či neplatnosti právních úkonů nad rámec obvyklé správy ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zákoníku a s tím související vypořádání zaniklého SJM (BSM).

II. Vybraná judikatura

„Každý z bezpodílových spoluvlastníků je samostatně oprávněn k podání žaloby o vydání neoprávněně zadržované věci z bezpodílového spoluvlastnictví (a také žaloby o vyklizení nemovitosti, jíž je bezpodílovým spoluvlastníkem). Tato oprávnění má obdobně ( § 496 o. z.) i v době, kdy bezpodílové spoluvlastnictví sice již zaniklo, avšak nebylo ještě provedeno jeho vypořádání.“ 1)

II. Právní závěry

Soudní praxe i teorie je jednotná v závěru, že v případě nabytí vlastnictví věci (majetkového práva) postačuje, vystupuje-li ve smlouvě na straně nabyvatele pouze jeden z manželů, nestanoví-li zákon či dohoda manželů výslovně jinak.

Charakter manželství, rovné postavení obou manželů, konstrukce ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku i jeho vztah k ustanovení § 40a obč.zákoníku, vedou k jednoznačnému závěru, že i v případě převodu vlastnictví věci (majetkového práva) z majetku ve společném jmění manželů (BSM) nad rámec obvyklé správy postačuje, vystupuje-li na straně převádějícího jen jeden z manželů.

Ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku podmiňuje platnost právního úkonu, kterým se převádí vlastnictví věci (majetkového práva) z majetku ve společném jmění jen souhlasem obou manželů s tím, že není-li dán souhlas druhým z manželů, stanoví ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku ve spojení s § 40a obč. zákoníku sankci jen ve formě relativní a nikoli absolutní neplatnosti dotčeného právního úkonu.

Ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku s ohledem na předpokládanou vzájemnou důvěru mezi manžely nestanoví zvláštní formu, jakou musí být souhlas k nikoli obvyklé správě majetku ve společném jmění druhým z manželů udělen, tj. souhlas může být udělen i ústně či konkludentně bez ohledu na charakter a hodnotu dotčeného právního úkonu.

V právní praxi tak mohou nastat komplikované případy, kdy předmětem dokazování platnosti či neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti uzavřené jako prodávajícím jen jedním z manželů otázka, zda, kdy a jakou formou udělil druhý z manželů ústní či konkludentní souhlas či nikoliv.

Nikoli každá smlouva o převodu vlastnictví věci (majetkového práva) z vlastnictví ve společném jmění uzavřená jen jedním z manželů nad rámec obvyklé správy je neplatná, nýbrž je vždy nutno v takovém případě zjišťovat, zda druhý z manželů udělil k tomuto právnímu úkonu souhlas písemně, ústně či konkludentně, a pokud nikoli, zda se opomenutý manžel ve lhůtě 3 let dovolal relativní neplatnosti takovéhoto právního úkonu.

Souhlas opomenutého manžela ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zákoníku k právnímu úkonu nad rámec obvyklé správy lze učinit i dodatečně, tj. po vzniku právního úkonu, což vyplývá z charakteru sankce ve formě toliko relativní neplatnosti právního úkonu dle ustanovení § 40a obč. zákoníku i charakteru instituce manželství.

Rovněž v případě společných majetkových práv manželů ve společném jmění, např. v případě převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, může smlouvu na straně převodce uzavřít jen jeden z manželů samostatně se souhlasem druhého z manželů, přičemž v případě opomenutí souhlasu druhého z manželů se tento může ve lhůtě 3 let vůči jejím účastníkům dovolat relativní neplatnosti takovéto smlouvy.

V případě, že smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitosti ve společném jmění manželů uzavřel jen jeden z manželů, musí katastrální úřad při splnění podmínek ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vklad vlastnického práva povolit, neboť výčet jeho oprávnění k přezkoumání platnosti smlouvy je taxativní a rozhodně se nevztahuje na otázky relativní neplatnosti právních úkonů. 2); v takovém případě lze však doporučit, aby katastrální úřad písemně informoval druhého z manželů, který není účastníkem smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti ve společném jmění, o zahájení řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

V případě zcizení vlastnictví věci či dispozice s majetkovým právem, náležejícím do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění (BSM), např. po rozvodu manželství, zúžení SJM, musí být účastníkem smlouvy o převodu vlastnického (majetkového ) práva již oba bývalí, případně i stávající, manželé, neboť zde již neplatí obecné ustanovení zakládající široké oprávnění manželů ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku.

Pokud se dodatečně zjistí, že smlouvu o převodu vlastnictví věci či dispozici s majetkovým právem ve společném jmění uzavřeli oba manželé, z nichž jeden nebyl v době uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 38 obč. zákoníku k takovému právnímu úkonu způsobilý, lze i přesto smlouvu považovat za platnou, pokud se opomenutý manžel prostřednictvím svého opatrovníka výslovně nedovolá její relativní neplatnosti ve smyslu ustanovení § 40a obč. zákoníku ve lhůtě 3 let od uzavření smlouvy. Jelikož podpis manžela, který nebyl k právnímu úkonu, např. uzavření smlouvy, způsobilý ve smyslu ustanovení § 38 obč.zákoníku, nevyvolává zamýšlené právní následky, nemá obdobně žádné právní následky ani uvedení takovéhoto manžela jako účastníka smlouvy v jejím textu (záhlaví, u podpisu); to nevylučuje, aby kterýkoli účastník smlouvy vůči ostatním neuplatnil relativní neplatnost smlouvy ve smyslu ustanovení § 49a obč.zákoníku pro omyl o skutečnosti, která byla pro její uzavření rozhodující.

Jestliže jeden z manželů jednal úmyslně v neprospěch druhého z manželů tím, že bez souhlasu druhého z manželů disponoval se společnou věcí či společným majetkovým právem, lze tuto okolnost zohlednit i v rámci vypořádání SJM v tzv. širším smyslu, pokud od uzavření dotčené smlouvy uplynula doba delší 3 let; v takovém případě však nelze ani vyloučit nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 420 odst.1 obč.zákoníku vzniklou jednáním v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zákoníku s počátkem běhu promlčecí doby rozvodem manželství.

Ten z manželů, který v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zákoníku disponoval se společnou věcí či společným majetkovým právem bez souhlasu, byť dodatečného, druhého z manželů, zásadně odpovídá opomenutému manželovi za vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 420 odst.1 obč. zákoníku s tím, že promlčecí doba počíná dle ustanovení § 114 obč.zákoníku až rozvodem manželství, tj. škodu lze úspěšně uplatnit i po velmi dlouhé době.

Nárok na náhradu škody vůči rozvedenému manželovi vzniklé jednáním jednoho z manželů v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč.zákoníku lze uplatnit samostatně nebo v rámci vypořádání zaniklého SJM v tzv. širším smyslu. V případě soudního řízení soud zohlední zejména skutečnost, ve prospěch kterého z manželů a v jakém rozsahu byly získané prostředky výlučně použity, zda k převodu práva v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zákoníku došlo v době, kdy manželství již bylo rozvráceno, případně v průběhu řízení o rozvod manželství, apod.

V mezních případech, kdy jsou sice formálně naplněny podmínky aplikace ustanovení § 420 odst. 1 obč. zákoníku pro porušení ustanovení § 145 odst. 2 obč.zákoníku jedním z manželů v neprospěch druhého z manželů, avšak kdy samo chování opomenutého žalujícího bývalého manžela vykazuje znaky jednání v rozporu s dobrými mravy, je na místě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč.zákoníku, případně vyhovění žalobě v minimálním rozsahu, např. 1,-Kč.

1) rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp.zn. 3 Cz 61/88 ze dne 30.9.1988, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/1990 Sb. rozh. (nověji rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 366/99 ze dne 17.4.2001, in. Právní rozhledy č. 8/2001)
2) např. Chalupa, L., K otázce zápisu poznámky do katastru nemovitostí (in. Právní rozhledy č. 8/2000)